na každé množství půdy musel být konkretní počet dobytka, prasat, krav, koní. Tyto zvířata dávala konkretní množství mrvy, kterou se hnojilo, protože nic jiného nebylo.Byly to jednoduché počty, za fůru obilí fůra hnoje.Ano, zdá se to divné, ale za úrodu se počítala i sláma, ale ve skutečnosti se brala v úvahu hmotnost.Nikdo si nedovolil brát věc na lehkou váhu, protože tehdy antikoncepce nebyla a děti byly brány jako boží požehnání. Nikdo nechtěl, aby mu pomřely hladem.Takže si zvážili úrodu, to dělali i tak a to množství dostalo políčko v hnoji.Pokud tak někdo nečinil, říkalo se o něm , že šidí děcka.
A nebylo toho mnoho, v obilí to bývalo patnáct metráků, vyjímečně dvacet v čistém zrní, se slámou trojnásobek.Což byly čtyři fůry hnoje na hektar, krát tři, protože se hnojilo v čtyřletém cyklu. Vlastně tříletém, protože čtvrtý rok se vápnilo, a pak už zase hnůj.
Takže, pokud za kilo úrody dám kilo hnoje, určitě to to nezpackám.Je jedno, jestli budeš počítat zrní, řepu, nebo erteple.
Jediný, koho ošidíme, tak sami sebe. V umělých hnojivách se nevyznám, to bude muset někdo,kdo je používá.Takže, za kolečka plodin kolečka hnoje.