U nás to funguje takhle: objednám si (třeba) vepříka za (řekněme) 50KČ/kg živé váhy. Objednám si ho v Lednu a vím, že bude k vyzvednutí v půlkách (nebo živej, nebo komplet zpracovanej, záleží na domluvě a doplatku) někdy kolem listopadu a bude mít cca. metrák, platba při převzetí.
Někdy v září/říjnu, cca. měsíc dopředu se dovím, kdy bude vepř k vyzvednutí a můžu si termín o +/- 2 týdny posunout. O víc ne. Pak musím buďto výrazně doplatit (vepř bere místo v chlívku vepřům, an mají přijít po něm) nebo vepře prodá jinému...
Kamarád má koně a občas pro ně potřebuje hlídání na delší dobu, třeba měsíc. Dá je ke spřáteleným koňákům za měsíčně domluvenou taxu. Ví, že koně jsou v dobrých rukách a počítá s tím, že se na nich občas někdo sveze - koně to potřebují, aspoň nevyjdou ze cviku.
No a až se vrátí, zaplatí.
To ale stále mluvíme o dobách klidu, pokoje a míru. O době, kdy to nejhorší co se mi cestou za vepřem může stát je, že píchnu kolo...ale s největší pravděpodobností nikdo nepíchne mě.
Umím si představit, že dobrý kamarád by u sebe krmil prase (které si coby sele koupím) krmením, které si koupím a vůbec nic za to nechtěl. Jenže to bych se zase cítil trapně já. Proč by měl někdo chystat krmení a kydat moje prase zadarmo? V rámci dobrých vztahů to musí být win-win. Takže mu to musím nějak vrátit, kompenzovat, revanšovat se. A nemusí to být finančně.
Stále ale trvám na tom, že pokud bych pro případ krize volil takovéhle řešení, muselo by to být do 20 minut pěší chůze. Důvody zopakuju - zrní/ovoce/maso/cokoli odtamtud odnosím klidně po kapsách (i pytel přes rameno může být nápadný a tááááák lákavý). A můžu denně kontrolovat co se s mým majetkem (v cizí péči) děje (když přijdou revoluční gardy rekvírovat, budu zavčas vědět, že s tím, co jsem měl u něj nemůžu dál počítat). Navíc by "správce mého majetku" musel být člověk blízký, někdo, komu věřím. Pokud bych s tím měl počítat jako se železnou zásobou na horší časy, rozhodně bych si ji netvořil u známýho z hospody, ani u nikoho "na inzerát".
Ale připusťme, že se mi podaří zásobu vyzvednout a dopravit domů. A třeba se mi to podaří proto, že jsem to podchytil ještě včas, třeba první den blackoutu... A bude to jen obilí, žádné maso ani nic, co je třeba dál zpracovávat (když budu udit/zavařovat maso bude to vonět a to je nápadné). Takže najednou v podvečer si přivezu plné auto něčeho. A protože jsem lstivý, pěkně zacouvám do garáže a složím si to tak, aby nikdo neviděl kolik čeho vykládám (nedejbože vézt to na vozíku a skládat to "veřejně" nebo kdyby s tím dokonce přihrčel traktor).
Co to může vyvolat? Sousedka se doma už pěkně nudí, nejde elektrika (takže je mírně podrážděná, protože se nedoví co je nového v OVRZ), tak sedí u okna a kouká. A vidí, jak couvám přetíženým autem do garáže. No a když si to spojí s některými mými řečmi o tom, že je třeba být připravený...bude mlčet? Nenapadne ji nic? Komu všemu o tom může říct? A co se může stát dál?
Já za sebe prostě nepočítám a nezačnu na zichr počítat s ničím co nemám doma.
Osobně jsem prostě raději, když někdo (nejen) moje teorie komplikuje. Někdy to může postavit věc do úplně jiného světla. Pomůže to najít slabinu. A když o slabině vím...
