Syn má kovářskou školu v brně, na průmyslovce, tedy umělecký kovář a učili je klasickou zámečnickou i kovářskou. A samou radostí jsem mu vymyslel kovárnu a sehnal veškerý vercajk, a on odešel do světa na zkušenou.......Základy kovářiny umím, mám jen feldšmídu a v dílně kovadlinu 60kilo, takže žádné velké akce.Na ohromné množství prací stačí patery kleště a patero kladiv, nějaké utínky a zbytek se dá vyrobit.Špičkový matroš pro kováře jsou ráfy starých loukoťových kol, které jsou provozem zastudena zaválcované, zhutněné.Navíc z principu jsou skvěle kujné.Takže v kovošrotu stále dostupné.Sice mám cit pro materiál, umělecká kovařina pro mne není dostupná. Stačí, že si umíte promítnout souvislosti fe3c do práce a víte, že třešnově cervená je univerzální kalící teplota a fertig. Bohužel, není čas a počítám, že bez PA ani nebude.....
Jo, a když kovadlinu dáte na špalek, připevníte skobama a položíte do sudu s uhutněným pískem, pečlivě zkráceným na kovářskou výšku kovadliny, pak se do kovadliny dá bušit i mnohem více, než odpovítá velikosti kovadliny......
