vlastně k tomu mám dva pohledy....Jeden je takovej, že se brambory přizpůsobují svému stanovišti a jejich cílem je úspěšné rozmnožování. Jako děti v africe. Důležité je množství, nikoli kvalita.Takže po čase, po pěti letech budou hlízy malé a bude jich hodně, protože skrze konkurenci nedorostou, i kdyby chtěly. Když je přeneseme na jiné stanoviště, mohou se opět změnit v ty pěkné hlízy.To je stanovisko starých bramborářů.Stanovisko fachmanů z výzkumného ústavu bramborář.ského je, že moderní brambory málokdo dokáže pěstovat dobře, ted stříkat chemicky proti hnilobě, plísni, škůdcům , plísni, škůdcům, strupovitosti, plísni a škůdcům, a to opakovaně.Pak se tedy v hlízách kumulujou zárodky strupovitosti, plísní, hniloby, a tyto ty choroby šíří dál, do dalších generací.
Proto jsou bezvirozní sadby, zdravé, bez zatížení vším možným.To doma dnes již málokdo dokáže a chce.Kdo by to chemický svinstvo žral, to bych si ty erteple raději koupil v drogérii.
Jsou samozřejmě staré odrůdy brambor, odolné a zdravé, nečekejte ovšem lojovité brambory. Budou to škrobnaté brambory, co se rozvaří, při varu praskají a rozsýpají se.Jenže, tehdá lidem nebylo na výběr, byli rádi, když to můžou rozštouchat a posypat petržilkou, snytlikem, nebo s kyškou, s když se měli dobře, tak se sádlem, máslem, škvarkama . Měli placky, knedle, sejkorky, šulánky.Dnes jsme zvyklí na red annu, a po starých erteplích ani nevzdychnem.
Na jaře si jedu pro sadbu těch starých, odolných erteplí.
Člověk nikdy neví.....
