Memento mori

[MaunaKea]

Dnes jsem si vyslech zajímavý rozhovor o přípravě člověka na svou smrt. Vím, že se v dnešní době nosí úspěch, kariéra, že smrt je něco odtažitého o čem se nemluví. Kdo pracuje se zvířaty nebo nemocnými lidmi však ví, že je všudypřítomná. A také ví, jak málo jsme díky dnešní mainstremové orientaci společnosti na smrt připraveni. Všichni se tu připravují na nejrůznější scénáře s různou mírou pravděpodobnosti. Nakonec však stejně dojde s jistotou na scénář na tomto světě finální. Připomíná, že každá cesta jednou končí, ale i ten konec může člověk do určité míry ovlivnit. A tak jsem založil i toto téma jako součást prepperské přípravy na odchod z tohoto světa.

https://video.aktualne.cz/dvtv/pece-o-umirajici-upocena-popelka-smrt-se-ma-prozit-jakou-sou/r~02f47990290f11e8a72bac1f6b220ee8/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=recombee1&utm_term=position-0

[votroubek]

No, většina lidí se nestará o svoje rodiče, až jsou neschopni se postarat sami o sebe...Z mnoha důvodů, šoupnou rodiče do starobince s odkazem, že v kvartýru pro ně není místo.A tak lidi umírají sami, většinou bez rozloučení, protože smrt je tabu.Nejhorší však je, že lidi umírají nejen osamoceni, ale nesmíření a nerozloučení.Prostě jim děcka až do konce tvrdí, že to je a bude dobrý, a že tady bude ještě tisíc let a potom prásk, a ani si nestačili říct, jak moc si jeden druhého váží, nebo jak se mají rádi.Ne vždy se nám to podaří, až přichází konec, tak se vyloupne osudový zápal plic a děda jede do špitálu, kde se přes  noc stane nesmrtelným....A nejsme u toho. Ale jsme rozloučeni, smířeni a děda ví, že jeho práce v životě nebyla marná, že pomohl druhým v rozjezdu a nebude se muset před svatým petrem stydět.
Umírání je vždy blbé, nevkusné, trapné a mnohdy i nežádoucí, ale jinak to nejde.Ale ještě za života je dobré si vše vyjasnit, narovnat, uhladit a ubezpečit umírajícího, že tady nebyl zbytečně, že jeho duch bude v támhleté jabloni, hrušni, nebo lípě po celé věky, páč tam zahrabeme jeho urnu, a ne na krchov mezi cizí.Pak to může být i veselé, když jsem se s tátou handrkoval, kterej že ten strom bude ten pravej.A moje děcka, ty velké i ty malé ví, že támhleten ořešák je ten on.Lidi o smrti nemluví, protože se jí bojí, a tak jdou na smrt nepřipraveni, nesmířeni, nezaopatřeni, překvapeni a nerozloučení. A o tom to je.

[MaunaKea]

Votroubku dám ti za pravdu, ale oba máme jiné vnitřní rozpoložení a proto hledáme i jiné cesty. Ale i to je v pořádku, ptotože každý je jedinečný a jedinečný je i jeho konec. Proto mě štve, když se jede podle šablonky. Já si myslím, že je to individuální pokračování a zakončení zde stráveného času. Vyrovnat se s tím musí každý sám a snad nebude má hodnota záviset na smýšlení druhých....Já tu nejsem proto, aby se o mě psalo v učebnicích. Jako každý mám lepší i horší stránky své osobnosti. Jde o to si je přiznat, zkusit s tím něco dělat a nakonec, když si promítnu svůj život, tak se nemuset stydět. Věřím, že když se celý život můžu s klidem večer lehnout, bude se mi i snáze odcházet. Hodně lidí vědomě někomu ubližuje a současně má i někoho rádo. Vždy jsem se jim divil, že se nebojí, že se to obrátí, proti nim nebo jejich blízkým. I ti nejmocnejší a nejbohatší mohou být někdy slabí a zranitelní. A nebo tu po nich někdo takový zůstane. Takže je to v mém uvažování o čistých a uzavřených účtech. Je něco jiného dělat chyby třeba z nevědomosti a naivity. To patří k osobnímu růstu každého jedince a člověk má právo být nedokonalý. Ale spousta lidí volí  horší variantu vědomě. Motivy jsou různé, ale vždy se to nakonec obrací proti nim samotným. Já třeba nevím, jak bych takto našel klid.

[votroubek]

Tak především jsem duší sedlák, rozmnožitel rodu i jmění rodu, a tak se na to dívám. Lidem chybí pokora a kodex vnitřní slušnosti. Prevít si nikdy nbepřipustí, že je  prevítem, i když mu to podvědomí často připomíná. Na konci se netrápí svým mravním či morálním úpokleskem, protože si to nikdy nepřipustí. Tak, jako němečtí vojáci bojovali za války k velikosti německa a vůdce, v nejlepším přesvědčení, že konají dobře, tak i rusové je stříleli jako králíky s přesvědčením, že konají dobro. Takže dobro a zlo je ovlivněno úhlem pohledu a lidi svoje skutky posuzují podle sebe, nikoli podle druhých.Představím si, že jsem policajt, co číhá za stromem, až pojede votroubek a seberu mu za nějaký kolemjdoucí skutek peníze. A já se na to budu těšit...A až budu na smrtelné posteli, tak naposledy vydechnu s vědomím, že jsem zachránil svět od zuřivě ignorantských votroubků. A votroubek si odplivne, že ten xindl konečně zaklepal bačkorama....Se souzením vlastních činů bychom se vůbec neměli zaobírat a měli bychom to nechat na druhých......

[MaunaKea]

No u policajtů, vojáků, soudců, politiků vidím v podstatě 3 možné pohledy proč tu práci dělají. Jedni prostě chtějí sloužit druhým, mají potřebu respektovat pravidla, zákony, mají potřebu chránit druhé....Pak je tu argument peněz, výsluh a bezpečí, že jsem chráněn státním aparátem a vyplývá z toho i pocit moci nad druhými....bohužel se z toho rodí na všech úrovních pěkný xindl....A další sorta je z těch, co si řeknou něco dělat musím a tak proč né zrovna toto. Prostě zaměstnání. Ale asi jen psychopati nebo hodně otrlý nepociťují nic, když dělají někomu nějakou lotrovinu. Navíc mám zkušenost, že jsou často sami pěkní zbabělci a neradi se sami vystavují riziku. Ono je to v této době skoro pase, ale věřím, že hodně lidem ta naprostá ztráta důvěry, morálky a hodnota obyčejné slušnosti prostě chybí. S vychytralostí se totiž setkáváme doslova na každém kroku a počíná si tak i stát vůči svým vlastním občanům. A ono se to ukládá a střádá. Ale to neznamená, že dodržovat slovo je zastaralý archismus....Pokud by člověk nemohl nikomu a nikdy věřit, byl by život hodně plochý a stresující. Já jsem v tomto třeba stále naivní, ale věřím, že čistý naivní člověk může udělat chybu a volbu z blbosti. Zaplatí za ni, ale může se poučit a pořád zůstává vnitřně čistý. Pokud ale udělám vědomou volbu a vím, že volím něco špatného, pak i když to dělám v dobré víře, zůstanu ušpiněn. Ale chápu, že si to lze ospravedlnit vyššími zájmy a dobrými ůmysly. Jenže to člověka vnitřně přeprogramuje. Oddělit tyto 2 cesty považuji za nejtěžší rozhodování. Navíc ve společnosti kde i nejvyšší autority klidně lžou a účelově manipulují, podle svého prospěchu. Pár lidí mi taky řeklo, že něco udělali s tím, že to potom po sobě dají do pořádku. Nedají. Pokud vědomě uděláte lumpárnu, už to po sobě do pořádku nedáte. Maximálně přes to navršíte ještě pár dalších, aby se to přikrylo. To memento Mori má člověku tak trochu připomínat, že nikdy nikdo neví, kdy skončí a kolik času bude mít na vnitřní úklid. A tak je lepší moc ten bordel nezametat pod koberec, nebo alespoň nepsat paměti, když by z nich pak byla fraška. Já se pak třeba bavím, jak se politik, který musí opustit veřejný život zase snaží živit, jako obyčejný člověk...A co mu to dá práce a stejně mu to nikdo nevěří .

[votroubek]

No, já kdysi dávno pomáhal jednomu řádu zaopatřovat ovečky v kriminále.Byl to kámoš, řádový bratr a tak jsme občas zašli do kriminálu a snažili se pomoci těm ublíženým....A já čekal na to, že potkáme odsouzeného ,duše čisté jako okvětí bílé lilie.A ono nic, v tom kriminále se i z hodně čistých lidí stanou kriminálníci, jak je známe, s typicky asociálním chováním , bez náznaku empatie....Totiž, převychovají je spoluvězni, ale i bachaři, kteří svůj algoritmus chování k věznům nemění..,,,A tak, když přijde na prohnilý úřad úředník, který chce svoji poráci dělat poctivě, je překován v individuum, které vyhovuje nadřízeným, systému i kolegům.Kdo chce s vlky být, musí s nimi výt.
Takže, pokud se chce člověk vyhnout potížím, může se vyhnout  prevítům, protože prevít zůstane prevítem a vůl volem, i když  já sám se považuju za bojovníka proti paušalování či škatulkování.....A tak máme možnost se vyhnout potenciálním prevítům v osobním životě a držet se svých vlastních morálních zábran, svého morálního kodexu.Totiž, pokud potkátew darebáka či prevíta, běžně se stává, že při přátelství či styku přebíráte jeho vzorce chování, zásady či morální kredit, i když jen pomalu a postupně. Opačně to je vyjímečné, vůbec nevím proč....Možná, že darebáctví má mnohem jednodušší a snadnější  algoritmus chování....Když je na stole otázka dobra a zla, vždy se mi vybaví jan hus.Byl to jediný slušný kritik a reformátor církve za tisíc let a přesto je dodnes církví vnímán jako antikrist, jako čiré zlo.Ale myslím si, že drtivá většina darebáků nevnímá sama sebe jako darebáky.Ani ten cigán, kterému jsem půjčil před léty peníze nemá špatné spaní.Ani ten policajt, který mi vzal za rychlou jízdu řidičák, když jsem vezl těžce raněného do špitálu.Z jejich úhlu pohledu si to zdůvodnili stejně, jako ten dobytek, co prodává důchodcům předražené deky a zuázračné nádobí.Nebo ta úřednice na financamtu, co vás připraví o hromadu peněz a klidu kvůli nějaké špatně vyplněné kolonce.
Nikdo z těch lidí neví, že dělá nšco špatně a nepřipustí si vlastní sellhání, protože to je ta nejtěžší věc na světě.Kritizovat celý svět je snadné, ale sami sebe, to je jako si kálet na hlavu.....Na druhou stranu nám to dává snadné vodítko při výběru přátel.....

[Dag Björndal]

Tož Votroubku, présne na toto téma som včera pozeral film. Inak môžem vrele odporučiť, kto má chuť na tento žáner....
https://www.csfd.cz/film/108934-trestanec/prehled/

[MaunaKea]

Bohužel to vidím okolo sebe bez ohledu na instituci. Lidé, kteří chtějí pomáhat nebo vykonávat něco pro druhé končí jako špatně placené ošetřovatelky, život riskující hasiči, ochranka osob, pečovatelská služba....ale nikdy se nedostanou do významnějších řídících funkcí. Vždy jim přes záda přelezou ti kariéristi, kteří tu službu lidem používají jako naučenou roli, kterou v pravou chvíli vymění za roli vedoucího pracovníka.

[konec]

Jedno téma je péče o staré lidi a druhé téma je příprava na smrt.
Péče o staré lidi je zase jiné téma. Smutné, ale nedá se nic dělat. Jestliže má být 1 ekonomicky aktivní člověk na 2 důchodce, tak se o důchodce nemůže nikdo starat, jelikož to ekonomicky prostě není možné.
Když tuto problematiku nyní věkově obrátím:
Stará se v moderní době někdo o děti? NE!
Lidé mají jen 2 děti a ještě na ně kašlou.
Samozřejmě, že až zestárnou, tak se velice podivují tomu, že se pro změnu děti vykašlou na své rodiče.

A jak by se měl člověl připravit na smrt? To prostě nejde. Leda si připravit kapsle kyanidu a skousnout je ve chvíli, kdy se to stane tím nejlepším řešením. Jak jsme to viděli ve filmu Pád třetí říše.

Ale pokud bude Apokalypsa, tak jedním vrzem umře 90% lidí (snad umřou rychle, aby netrpěli).
No a v následujícím čase se samozřejmě už vůbec nebude nikdo o nikoho starat.
Což může být výhoda i nevýhoda.
Robinson Crusoe si užíval toho, že se o něj nikdo nestaral, protože to byla svoboda. Ta pravá svoboda.
Ne ta svoboda, kterou dnes 24/7 v televizi vydávají za svobodu. Dnes je moderní za svobodu vydávat totální otroctví.