Protože nám dochází čerstvá zelenina, byla jsem se včera projít (polní cesta, kraj malé silnice, břeh rybníka, kraj pole) a nasbírat jedlý „plevel“ na salát.
Už cca před týdnem jsem dělala salát z toho, co jsem vyplela ze záhonu – ptačinec, bršlice, pampeliška.
Ten včerejší (a zůstalo mi i na dnešek, „plevele“ docela dlouho vydrží v lednici, když se navlhčí a zabalí do igeliťáku) byl bohatší.
Je teď vhodná doba na sběr mladé svízele (později bude mít tvrdé stonky), ptačince a mladých hluchavek. Fialové už na okrajích cest a rumištích kvetou, dají se do salátu dát celé (stonky, listy, květy), jen je nervěte ve velkém, létají na ně čmelíci a další hmyz. Dál jsem nasbírala listy silenky, rozrazil (jedlý i s květy), pampelišku a mladé listy kuklíku (pozor, jen ty mladé, loňské, které přežily zimu, jsou tvrdé a hořké, ty mladé mají překvapivě dobrou chuť – že jsou jedlé, jsem zjistila až během zimy) a mladé listy bršlice. Na ozdobu jsem přidala i pár fialek, ty jsou výborné i na chuť, ale nemáme jich tolik, aby to bylo významné procento hmoty salátu.
Ten můj měl tak 40% svízele, 40% ptačince a zbytek byl to ostatní.
Doporučuji nejdřív – klidně hned při sběru – plevele, které jste ještě nejedli ochutnat, některé rostliny jsou chuťově výrazné (třeba bršlice, pampeliška musí být opravdu mladá, později je moc hořká). Je blbé je do salátu nakrájet, a pak zjistit, že vám nechutná. Pro začátečníky doporučuji silenku a ptačinec, ty jsou opravdu „lehké,“ jedí je bez problémů i moje děti.
Na výraznější plevele doporučuji nakapat trochu vinného octa, dohromady to udělá zajímavou chuť, ideálně ještě s olivovým olejem.
