Tak jsem si pořídil konečně tu zahrádku.
Už jsem jednu měl (mohl mít) před dvěma roky, dokonce s chatkou, nedaleko baráku kde jsem bydlel, zadarmo, stačilo jen pravidelně sekat trávu..
Jenže.. Chatka byla natřená nějakým svinstvem co déle než 10 let nešlo vyvětrat, terasy z vyřazených pražců.. Zkrátka, necítil jsem se tam dobře a měl jsem i obavy, jak by se v tom terénu pohybovaly děti.
Takže z toho sešlo.
Nyní ale mám cosi, co jsem při rozhovoru se Sahawem nazval "Visuté zahrady Saladínovy".. Zatím se to rodí, aktuálně nestíhám přesazovat rajčata. Tomu, co jsem koupil jako sazeničky, uhnívaly kořeny, tak jsem musel vymyslet co si s nimi honem počít.
Celou zimu jsem totiž házel do kbelíků šlupky od brambor a další biologicky rozložitelný odpad. Do jara se z toho stala regulérní smrdutá bažina. Nevábně páchnoucí hmotu jsem rozdělil do věder a zasypal hlínou, aby to konečně přestalo smrdět. Tedy, posypal jsem to svrchu hlínou od Sahawa a zasázel do toho koupené sazeničky rajčat. Ty se uchytily, ale začaly brzy skomírat na úbytě, neb jim uhnívaly kořeny. Jakž - takž prosperovaly jen ty, které jsem nezaléval..
Když mi došlo, kde je zakopaný pes, tak jsem z obsahu části kbelíků ver.1.0 udělal kompost a tyto (asi polovinu) upgradoval na vědra ver.2.0..
Na dno věder jsem nasypal keramzit a polovinu nebohých rajčat jsem z bažiny ver.1.0 přesadil do čerstvého substrátu. Jednotlivá vědra jsou mezi sebou propojená 1/2" zahradní hadicí, ale je to na houby, stále neprosperují tak, jak bych si představoval. Takže jsem původní vědra ver.2.0 upgradoval do ver.2.1.
Upgrade spočívá v tom, že jsou hadicí propojené kbelíky / květináče umístěny jako schody tak, aby přebytečná voda mohla odtékat. A že jí odteklo..
Mezitím jsem dostal z jedné pekárny na cukrářské výrobky vědra od palmového oleje (maličko větší) a od marmelády (maličko menší). Všechny jsem je vymyl ve vaně, na což padnulo asi tak 1/4 lahve saponátu. No co, aspoň jsem vanu pořádně vymyl..
Spojením menšího a většího vědra vzniknulo pěstitební vědro ver.3.0.
Inovace spočívá v tom, že do dna vědra od marmelády jsem vyvrtal 4 díry o průměru 10mm, na dno jsem nasypal 5 cm keramzitu, to samé jsem nasypal do vědra od palmového oleje (5 cm keramzitu). Do vědra od marmelády jsem zasadil keřík rajčete z bažiny a obsypal zahradním substrátem. Toto vědro jsem postavil na dno vědra od palmového oleje, posypané 5-ti cm keramzitu tak, aby přebytečná voda z horního vědra, mohla vytéci, ale neodtekla do okapu..
Obě vědra jsou tedy v sobě. Přebytečná voda, která tak vyteče z horního kbelíku, bude spolu s vylouhovanými živinami zachycena v dolním kbelíku, zejména po dešti, a zachráněna nejprve v kalfasu a později v nějakém sudu, odkud bude opětovně využita z zalévání. Musím ještě vymyslet nějaký cedník na zachycenou vodu s keramzitem, a mít pár prázdných spodních věder na výměnu, což nebude problém, marmelády tam totiž spotřebují maličko méně, než palmového oleje..
Takže minimalistické pěstování rajčat pokračuje dále, roste už druhá generace rajčat, tentokráte ze semínek. V jednom kelímku od hlívy ústřičné vzešlo 19 rajčat, které jsem dnes rozsadil a to mne čeká rozsazení dalších, nejméně 40-ti sazeniček..
Již potřetí mne po návratu z terasy příjemně bolely záda a vůbec celý člověk, zato jsem odcházel s takovým pocitem uspokojení, jaký jsem už dlouho nezažil..
Kam dám jahody zatím ještě nevím, ale určitě na to přijdu. Jediné, co mne momentálně zajímá je, zda i příští rok na jaře budou rajská jablíčka mou nejmilejší zeleninou..
