Ahoj Dagu
Nevykoumal sem kam jinam bych o životě na lodi měl psát, tak tě holt poslechnu a nechám to tady.
Píšeš abych něco víc popsal o mém způsobu života.
Já sem byl do lodí blázen už jako školák, kreslil sem si plachetnice během vyučování a když sem se doslechl o borcích z Řevnic co si spojili 2 kanoe slalomky, zvedly je trochu a zakryli, spojili plochou palubou nahoru dali stěžeň a vojenský stan a sjezdili část Středozem. moře, tak sem si půjčil zdarma kopyto na švédský kajak a začal na to plácat polyester a tkaninu.
Když ale začalo podnebí v Československu přituhovat Tak jsem opustil zdejší zaminovanou oblast komunistickýho ráje a jel do Švédska nechat se od tamních kapitalistů vykořisťovat.
Plánoval sem, že budu dělat v lese (už ve 14 sem kácel v lese) a po večerech si udělám gympl a pak oceánografii abych mohl dělat mořský výzkum spolu s .Jacques-Yves Cousteau
Ale ti zlí kapitalisti mi to překazili, že je mi jenom 17 let tak mám prostě chodit na gympl a oni mi budou dávat peníze na živobytí. bydlel jsem tam hlavně v starém baráku na bourání s prima bandou čechů za směšný nájem a potom ve squotu s hipíky zadarmo (v duši se pořád ještě cítím hipík a nemusim byrokracie ani světské ani ty církevní i když sem později po zázraku uvěřil v Ježíše kterýho sem o ten zázrak prosil), a už tehdá sme žili co nejlevněji, mleli sme si vlastní pšeničnou mouku na kamenných mlýncích z Maroka, pekli chleba, a vařili z toho i kaše s kopřivama, nebo houbama a mořské řasy, (na jeden den se dalo přežít s 1,5 švédskou koru - i když takhle extrémě jsem pořád nežil.) takže jsem mohl našetřit (v noci po gymplu sem uklízel v Bance, měl sem vlastní klíče a byla to sranda mít celou banku pro sebe dneska už by tě nikde takhle do banky samotnýho nepustili) tak sem našetřil a každý rok mohl vypadnout s báglem do Itálie na nádherné ostrovy Tremiti kde jsem se alespoň měsíc potápěl, živil se jen špagetama s česnekem k snídani,obědu i večeři a občas si nasbíral škeble.
Když sem začal na universitě se prokousávat k té oceánografii, skrz různé chemie, a biologie, tak sem začal někdy soboty a neděle dělat ve špitále, naučil sem se respirátory a obsluhu přístrojů a hadiček na intenzivnim oddělení, kde dycky potřebovali lidi co to umí ) a pak sem taky začal dělat uvaděče v divadle i sem delší dobu hrál vojáka statistu v opeře. (to mi zavolal Alfréd Radok - co dělal Laternu Magicu protože věděl, že dělám závodně šerm, abych ty jejich statisty něco naučil, a já tam pak s nima zůstal pár sezon a hrál. to bylo fakt super! já to baštil protože mám rád středověk, renezanci a v té opeře si se najednou přemístil do jiného času, kde eště platila čest, gentlemanství a rytířské zásady a nebyla tam ta znuděná rozmazlená vulgární a lhostejná švédská mládež zaměřená na spotřebu a materialismus).
Pak se mi podařil (nebo spíš fakt zázrakem mi dal Bůh) super kauf a to krásnou malou chajdu v lesích rezervace u Göteborgu. Tam bylo poblíž jen pár chajd, postavených před válkou (nic nového se nesmělo stavět). bylo to na mýtince nahoře v lese u 2m skály na kterou když si vylez tak si viděl do dáli mořské zálivy no prostě romantika o které se mi ani nesnilo, fakt paráda. Nebyla tam samozřejmě ani elektrika ani tekoucí voda což mi vůbec nevadilo, spíš naopak já romantiku a jednoduchý způsob života baštím ale měl sem tam studnu a tak sem se tam nastěhoval. popisuju to trochu tady v článku Mí sousedi losi:
http://www.folktime.cz/povidky/mi-sousedi-losi.htmlkdyž sem se dostal na hydrografickou expedici s lodí Argos (sbírali sme planktonový vzorky a já dělal pro ministerstvo rybářství analýzy mořský vody) tak tam byli maníci co s Jacquues Y.Cousteau pracovali a uzemnili mi tím, že si každý musel platit jak pobyt tak stravu sám, a že oceánografů kteří už dostudovali je spousta a nezaměstnaných. Takže Tím padnul můj sen a já se na další studia vykašlal a zaměřil se na to že se přestěhuju na kanárský ostrovy Goméru co je ten nejdivočejší ostrov, tam budu žít v zimě a v létě si zajedu s plachetkou do švédska nějaký měsíc zarejžovat ve špitále. Taky sem zajel do Anglie kde sem dělal na stavbách a od tamtud na Kanárky.
Ve švédsku sem taky řídil nějaký čas lodi pobřežní stráže a čistil pobřeží od nafty, v zimě bydlel na chajdě v rezervaci a v létě sem si plachetku zaparčil poblíž přístavu ze kterýho sme vyjížděli na lodích makat a já na ní bydlel.
pak sem se vydal na plavby po mořích a když mi v Gibraltaru celníci odbavovali loď a já viděl jak v Česku padnul komunismus, tak sem doplachtil na kanárky prodal sem tam plachetku a za ty prachy přijel do Čech. Tlumočil sem podnikatelům co mi platili cesty do Thaiska kde sem pomáhal domlouvat obchody a byl sem tam někdy pár týdnů a někdy pár měsíců až mi tam jeden misionář nabídnul abych mu dělal druhýho kormidelníka na jeho obrovském katamaránu, což se mi moc líbilo ale eště sem si zajel do Čech že si tam najdu ňákou holku dobrodružku, co by to s takovym cvokem jako já vydržela, rychle sme se vzali (aby mi podnikatelé zaplatili cestu zpět do thajska - já totiž nedostával víc jak asi 4000 kč měsíčně v tom thajsku + jídlo a letenky) a jeli do Pattayi, že tam budem žít tak 25 let nebo na pořád. Ale měli sme pořád dost málo peněz takže když po roce manželka otěhotněla a nebyly prachy na porod (40 000 za císařák protože dítě tam bylo obráceně) tak žena odletěla do Čech a později když sme dostali peníze na letenku i já.
Dál už to byl běžný život bez plachetky a skoro bez peněz s běžnou prací jak má většina lidí.
Takže teď sem dost mimo, (povodně nám sebraly 2002 chajdu v Praze kde jsme bydleli) ale nevzdávám to, věřím, že na nás eště nějaký to dobrodružství čeká, jak budou prašule.
Bohužel že bude i strašlivá krize a válka jak (věřím že ) Bůh řekl mý ženě, když sme se chystali před pár lety do Norska kde sem už měl práci v maríně kde sem vytahoval a čistil lodě a měl sem i vyhlédnutej byt pro rodinu, (Ježíš jí řek hodně o naší rodině co se stane a věci co byly nepravděpodobné co se ale pak skutečně staly, např. že jí zavolá doktor co už jí jako sestru odmítnul a že v tom Norsku ta krize bude příšerná ať tam nelezem, že v čechách sou lidé zvyklí vyžít s málem a že ty pyšné země na tom budou nejhůř) takže tu pořád ještě zatím sme.
Tak ahoj spi sladce
zdraví Myšák
