Autor Téma: Jedna z možných cest  (Přečteno 1568 krát)

Offline k.vancura

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 1118
Jedna z možných cest
« kdy: Prosinec 23, 2015, 11:35:28 dopoledne »
Dlouho jsem přemýšlel nad konceptem trvalé udržitelnosti, prepperství a celkově prostě o principu, jak se zajistit na dobu budoucí, která může přinést mnoho a mnoho nejasných a dokonce ohrožujících podmínek, které prostě ať chci nebo nechci, nemůžu vzít všechny v potaz, prostě už třeba jen z toho důvodu, že je nedokážu predikovat a nebo proto, že prostě příprava na odstranění nebo alespoň minimalizaci jejich dopadu by byla finančně neúnosně nákladná. Zabýval jsem se ve svých úvahách i alternativami přesídlení do jin části zeměkoule, což jsem ale nakonec zavrhnul, jednak z důvodů praktických a logických (příbuzní, částečná jazyková bariéra členů rodiny a finanční náročnosti) a z důvodů čistě iracionálních, jako je například láska k té hroudě hlíny, kde jsemse narodil a kde žiju. Dospěl jsem k následujícímu závěru, jak si představuju, že budu dále rozvíjet svoje aktivity, respektive, jakým směrem jsem je doposud i tak nějak, více méně podvědomě, rozvíjel.

Jelikož jsem se rozhodl, že zůstanu na své rodné hroudě a případný přesun někam jinam v případě akutního ohrožení beru jako krajní možnost (na kterou se samozřejmě taky připravuju, ale o které tady nehodlám psát), rozvinul jsem úvahy a zaměřil přípravy na několik nejpravděpodobnějších scénářů, které tady v krátkosti popíšu.

Jako nejpravděpodobnější scénář bezu více či méně pozvolný ekonomický úpadek. S tím je spojený vlastně celý systém. Nejen ekonomický provázený sociálním úpadkem, ale i úpadek celkového systému dodávek potravin, energií, vody a celkového zajištění toho, na co jsme dnes “centrálně“ zvyklí a co bereme jako samozřejmost. To je samozřejmě provázeno „příjemnostmi“ jako je ztráta zaměstnání, chudoba a podobně.

Jako nejoptimálnější (schválně nepíšu optimální, proto úplné optimum zde asi nalézt nejde) je zázemí, které dokáže být soběstačné co do zásobování potravou rostlinného i živočišného původu, vodou a dokáže generovat zpeněžitelné / případně bartrovatelné přebytky. Ať jsem přemýšlel jak jsem chtěl, nenapadlo měv našich středoevropských podmínkách nic lepšího, než klasický statek se vším, co k tomu patří. Samozřejmě vycházím z několika daných premis, kde tou základní je asi to, že takový stateček vlastním. Samozřejmě by bylo ideální mít skutečný statek (plochy odhaduji) s dostatkem polností (cca 20 ha), sadů (1 – 2 ha) a luk (5 ha) a kusem lesa (1 – 2 ha) a nějakou tou zahradou (0,5 ha), ale to jsem bohužel propásl a dnes ceny půdy jsou pro mě v nedostupných výškách a tak se musím spokojit s tím co mám, tedy s celkem cca 8 hektary celkem a na těch cca 30, které bych považoval za ideální prostě musím rezignovat a nedostatek budu nahrazovat „přidruženou výrobou“.

Proč ty výše uvedené rozlohy, které se z dnešního pohledu zdají zbytečně neúměrně velké? No, je pravda, že dnešní hektarové výnosy jsou jaké jsou. Tedy celkem dobré, dokonce extrémně velké. Je to díky šlechtění plodin, chemii a mechanizaci. Ještě před 100 lety (nebudu přesně dohledávat tabulky a statistiky, to si každý najde sám a zde se řádově neseknu) byly hektarové výnosy několikanásobně nižší než je tomu dnes. To znamená, že jeden hektar uživil méně lidí, než uživí ten dnešní. A je velký předpoklad, že pokud se bude hospodařit na polích po staru, půjdou ty výnosy zase dolů. I když se to zase kladně projeví někde jinde, samozřejmě.

Takže, pokud vezmu nastalou situaci, která nezahrnuje válku (na tu se připravovat nechci), a pokud vyjdu ze stavu, který mám k dispozici (pokud má někdo možnosti, nechť raději cílí na hodnoty, které jsem nadhodil výše a tedy odpovídajícím způsobem násobí), vycházím z toho, že mám k dispozici cca 6,5 ha pole, 0,2 lesa, 0,2 ha sadu, 0,2 ha zahrady a zbytek jsou louky a kus okrasné zahrady, celkem cca 8 hektarů, +/-. Stavení je klasická chalupa, vedle špýchar se sýpkou na patře a stodola. Teď pracuju na přestavbě chlévů na obytné místnosti s tím, že do budoucna budou zvířata (až budou) ustájena buď v části stodoly nebo se pro ně později postaví další přístřešek. Přeci jen, pokud bude potřeba minimalizovat náklady a tím pádem koncentrovat rodinu, ude potřeba mít dostatek ubytovacích kapacit.

Takže, abych neodbíhal na různé myšlenkové větve, tak hezky po pořádku. Nejprve bydlení. Dávám stav jak si představuju, že by to mělo vypadat po dokončení adaptací, nikoli stávající stav, který je mnohdy nevyhovující:

Stateček / chalupa sestávající ze 3 budov.

Hlavní obytná budova s 4 obytnými místnostmi, dnes obytná jídelna, „obývák“ a dvě ložnice. Kotelna stopením na dřevo a samotíže. Koupelna, WC, technická místnost. Kromě centrálního topení ještě krbová kamna a sporák. Všechno v přízemí. Půda určená jak tomu bylo i dříve, ke skladování sena a slámy (což je navíc skvělá izolace). Pec na chleba.

Budova špýcharu: dole v přízemí dílna na všechny potřebné práce jako jsou hlavně opravy, u mě navíc i kovárna a nějaké to zázemí na práci se dřevem. Samozřejmě vybavená vším potřebným. Typ dílny se samozřejmě může a bude lišit podle naturelu každého hospodáře, co je ale nutné a je základem je dílna na opravu nářadí používaného na provoz statku. Na patře špýcharu sýpka + místo na bylinky a podobně. Prostě skladování úrody v suchu a na vzdušném místě.
Třetí stavbou je stodola. Dole mlat, který samozřejmě (doufám tedy) nebude potřeba jako mlat, ale jako parkovací plocha pro techniku, dále sklad dřeva alespoň na 3 zimy a další manipulační a skladovací plocha. Jelikož stodola má přes 200m2, bude zde případně místo pro vestavění stáje pro dobytek. Patro pak pro skladování píce, slámy a dalších plodin a výpěstků.

Podzemní sklep. Ideální kamenný klenutý sklep pro uskladnění brambor, řepy, jablek a dalších věcí, které je potřeba chránit před světlem, teplem a mrazem. Prostě dobrý sklep. I nějaká ta slivovička se sem jistě vejde.

Chlívek pro prase, kurník, králíkárna jako přílepky těchto hlavních staveb.

Důležitá je studna. Studna s dobou vodou a vydatným pramenem. Díky bohu mám studnu, která má spodek lámaný ve skále a zatím nikdy nevyschla, ani teď, když u nás ve vsi skoro nikdo neměl vodu, ani co pamatují pamětníci. Takže voda je velice důležitá. Stejně jako mít studnu vybavenou něčím (pumpou), jak se bostat k vodě bez potřeby elektriky, jenom silou vlastních svalů.

Není na škodu mít na dvorku i bazén. Zatím je to příjemné v letních dnech, třeba po práci, super to vzpruží tělo i duši a až bude zle, tak jeto zásobárna vody třeba na zalévání. Ono se pár kubíků vody vždycky sejde. Já mám kruh cca 4,5 metru a to pojme asi 20 kubíků vody. Až bude suchopár a několik týdnů nespadne ani kapička, tak se ta voda zatraceně hodí.

No a teď k pozemkům. Ideální výměry (podle mě) jsem popsal nahoře. Bohužel, jelikož nemám tolik, kolik bych si představoval, počítám s tím, co mám k dispozici.

Cca 6 hektarů polí. Rozdělit do dílců, striktně dodržovat pravidla střídání plodin. To je úplný základ. Další agrotechniku si jistě každý nastuduje. Jako základ produkce považuju brambory, pšenici, žito, oves, řepu krmnou, a pak všeobecně zeleninu. Je jistě rozumné na části pozemků pěstovat krátkodobé louky nebo vojtěšku, používat podsev pícninami nebo sít jetel strnišťák. Pícnin není nikdy dost.

Cca 1 hektar sadu je taky moc příjemná věc. Skladba ovoce podle polohy, ale jablka, hrušky, švestky, třešně, nějaký ten ořešák je podle mě základ. Doporučuju klasické velké stromy a ne zákrsky, protože velký strom má větší životnost. A pak samozřejmě drobné ovoce jako rybíz, angrešt, josta a podobně. Ale jak píšu, skladba hlavně podle polohy a pak samozřejmě podle chuti každého soudruha. Myslím si, že ovoce je takový bonus, který jednak dokáže výrazně oživit jídelníček a navíc, dokáže to generovat i příjemný vedlejší příjem. Pro jednu rodinu stačí několik málo stromů, ale pro rozvětvenou rodinu je lepší mít sad větší a pokud to má právě generovat i nějaký ten zisk, pak je ten cca 1 hektar tak akorát. Klidně nemusí být v jednom kuse, každou mez je vhodné ozdobit nějakým tím stromkem, když už ne přímo kvůli sklizni, tak i při polních pracích je velice příjemné si na 5 minut sednout do stínu a když si k tomu můžete zakousnout čerstvé jablko nebo cokoli jiného, je to velice příjemné zpestření namáhavé práce. Na nejrůznější živé ploty kolem zahrádek a i klidně toho sadu není na škodu popřemýšlet o dalších zajímavých keřích, které velmi rády nahradí obligátní túje. Lískové oříšky, rakytník a další tak nezaberou moc místa, jsou přínosem, protože tvoří bariéru proti lidem i proti některým zvířatům a v době sklizně dokážou překvapit svou úrodou. Nezapomeňte mladé stromky chránit proti okusu třeba oplocenkou.

Cca hektar louky. To asi nepotřebuje další rozepisování.

Kousek lesa. Kdo nikdy nepotřeboval dřevo, je asi nejspíš divný. Jasně, pokud žádný nemáte, je možnost kousek koupit (zatím to je oproti zemědělské půdě za hubičku) a nebo je možnost ho vysadit. Když si les vysadíte, nemůžete počítat s tím, že vy budete těmi, kdo bude sklízet, ale ruku na srdce, kdo by nemyslel na pokolení další? Dřevo je důležitý stavební materiál, hodí se dobře na topení a pokud máte vlastní, je to výhra v loterii. Na palivové dřevo je třeba zajímavý způsob pěstování tzv. pařezina (funguje u listnatých dřevin) kdy se po skácení lesa nechají pařezy a ty obrostou. Tohoto jevu se využívá třeba u japonského topolu, ale funguje u většiny listnatých stromů, co u nás rostou. Dřevo asi netřeba dále rozebírat. Důležité je jen po vysázení nového lesa důsledně chránit před škodnou a to jak čtyřnohou, tak i dvojnohou. Takové vánoční stromky jsou jistě zajímavým artiklem, hlavně, pokud vaší jedinou námahou je je pořezat a odvézt.

Zahrada. Několik tisíc metrů je myslím si dostatečné. Mám teď cca 20 arů zeleninové zahrádky a myslím si, že na samozásobitelství zeleninou to stačí. Nějaké ty třeba jahody taky přijdou vhod. Na jaře jsem vysázel asi 40 keříků a teď jsem to na podzim rozšířil asi na 150. Zbyde dost i pro širší rodinu a na prodej nebo na konzervování. Při dobré agrotechnice se  toho nechá vyprodukovat sakra hodně. Důležité je nezapomínat na střídání plodin, hnojení chlévskou mrvou a kompostem. Rozumné je taky tenhle prostor ohradit plotem, protože jak lidi, tak zvířátka mají zeleninu rádi. Lidi nebo černou zvěř (což je mnohdy to samé) plot nezastaví, ale na to jsou jiné způsoby.
No a je potřeba mít si kde odpočinout. Možná se to někomu bude zdát jako luxus, a možná je to i pravda, ale možnost sednout si po náročném dni, dá si čaj, kávu nebo skleničku na okrasné zahradě pod altánkem nebo jen tak podstromem, je povznášející pocit a únava z člověka padá přímo zázračně. Nejen prací živ je člověk a je potřeba si odpočinout a načerpat nové síly.

Tolik asi k pozemkům. Teď trochu k něčemu, co je s pozemky přímo spjato a to nějaké to nářadí a technika. Je otázka, jak to bude vypadat do budoucna s benzínem / naftou. Asi časem nebude, ale doku je, bylo by hloupé se vzdávat výhod, které nám tato energie dává. Vzhledem k tomu, jaké rozlohy počítám, tak by bylo sakra náročné spoléhat se jen na manuální sílu vlastních paží. Já jsem vsadil jednak díky dědictví a jednak vzhledem k typu půdy a možnosti investic a oprav do malotraktůrku tera. Je to jednoduchý a celkem všestranný pomocník na poli, v lese, na louce, zahradě i v sadu. Jsou samozřejmě i jiné možnosti, třeba malé japonské traktory, případně, pokud se budete držet maximálních hodnot, tak klidně i velký traktor přijde k užitku. Záleží na podmínkách a možnosti, kolik investovat. Pro mě by investice do velkého traktoru postrádala smysl, jednak proto, že teru už mám, jednak proto, že výměry kterými disponuju nejsou natolik veliké, aby se mi velký traktor vyplatil. Další obrovskou výhodou tery je její malá „žravost“. Ale to je na okraj, každý dle své peněženky a potřeb. Každopádně se vzdávat techniky je nerozumné a dokud nebude opravdu velice zle, tak ta trocha benzínu nebo nafty, i kdyby stála mnohanásobně víc než nyní, se bohatě vyplatí.
Samozřejmě je halda dalšího nářadí, které je potřeba vlastnit. Ať už na obdělávání země, až skutečně nafta nebude, jako jsou rýče, lopaty, hrábě, česáčky na ovoce, koše, bedýnky a další, tak i další pomocníci do lesa a sadu, jako jsou žebříky, motorové a ruční pily, sekery, drtiče, křovinořezy, kosy, srpy, sekačky, kladiva a další. Zde zase podle potřeby každého jednotlivce, co je mu blízké, ale určitě nářadí na pole / zahradu i ruční a vždy kvalitní a v několikerém provedení. Prostě kvalitní nástroje v dostatečném množství.

Se zemědělskou výrobou jsou neodmyslitelně spojena zvířata. Zase je to odvislé od toho, kolik máte pozemků a kolik si tím pádem můžete dovolit zvířat chovat, ale snad u každé chalupy by neměla chybět drůbež, která dokáže hned několik věcí najednou a to je spotřebovat zbytky z kuchyně, zbavit prostor, kde se pohybují škůdců, ráno vás vzbudit a dát vám vajíčka a celkem levné maso. Tedy zdroj životně důležitých bílkovin. Dál není na škodu popřemýšlet o králících. Mají obrovskou plodnost, dobrá a zdravé maso, které můžete mít samozřejmě pro sebe a stejně jako vajíčka mohou být dobrým vedlejším zdrojem příjmu. U těch králíků bych se zastavil u jedné věci. Dneska králíci trpí řadou chorob, což dřív nebývalo. Hodně se nechá pomoct tím, že nebudete zkrmovat zelené krmivo, ale přes celý rok budete dávat seno. Není to 100% ochrana, samozřejmě, ale je to méně rizikové. Mít 3 – 4 samice a jednoho samce jako kmenová zvířata a pěstovat si králíčky na talíř je super, není to drahé ani přespříliš náročné a několik desítek pečení do roka vám to dá.
Další drobné zvířectvo, které bych doporučoval, jsou husy a kachny. Někdo tvrdí, že bezpodmínečně potřebují vodu, podle mých zkušeností stačí stará vanička s vodou a jsou taky spokojené, i když pravda jako na rybníce to samozřejmě není. Z husí je peří do peřin, co krásně zahřeje a naplní prací dlouhé zimní večery, pápěrky a další užitečné věci, z dýchací trubice v jejich krku se nechají dětem udělat řehtačky a podobně. Samozřejmě nemůžu zapomenout na maso a sádlo. Taková husí nebo kachní pečínka je prostě dokonalá věc. Neřkuli že kachna nebo husa v kuchyňské úpravě je skvělý obchodní artikl, po kterém se mohou hlavně obyvatelé velkých měst utlouct.
Další druhy drůbeže samozřejmě podle chuti a nátury chovatele. Lze ledacos. Tohle by prostě nemělo chybět asi u žádné chalupy. Slepice, husy, kachny a králíci jsou podle mě základ, ke kterému jsem se zatím bohužel nepropracoval, jelikož se to blbě kombinuje s prací ve městě a bydlením jinde, než je samotné hospodářství, ale dozajista je to plán, který nehodlám v budoucnu nechat ladem.

Dalším levelem chovatelství je podle mě staré dobré prase. Zužitkuje haldu zbytků z domácnosti, není náročné na chov a stejně vám při produkci polních plodin zbyde dost přebytků / zbytků, které nezpracujete. Horší brambory při jejich třízení, nějaká ta řepa se taky určitě někam na pole vejde, šrot se určitě nechá taky nějaký vyšetřit, trocha zeleného se při nejhorším naseká na mezi, takže pro prasátko bude určitě co do korýtka. Pokud to člověk bere vážně a obhospodařuje už nějaký ten kousek země, bylo by škoda prasátko nechovat. Jednak zužitkuje hodně věcí, které by se jinak zlikvidovali a pak …Vůně jitrniček, ovárku a dalších dobrot je neopakovatelná. Uzené maso a slanina vydrží taky docela dost dlouho a když nebudu počítat s mrazákem, tak i skleničky jsou jistým způsobem uchovávání masa a výrobků z něj. Maso a vepřové zvláště je v rozumných dávkách skvělým zdrojem bílkovin a energie. Bylo by hloupé se o tuto možnost obírat.

Další jsou na řadě ovečky a kozy, které jsou ještě z chovatelského pohledu „uživatelsky přívětivé“. Dají navíc mléko, což je surovina, která má nedozírné spektrum použití a bezesporu blahodárný vliv na lidský a to převážně dětský organismus. Každopádně, chov je zde již náročnější, než třeba u těch králíků a proto doporučuji odbornou literaturu. Stejně jako u nejvyššího levelu, což jsou koně a skot. Za sebe, dokud bude k dispozici benzín, neplánuju ani koně ani kravku / volky. Alespoň zatím se na to necítím, ale určitě si nechci ani v úvahách zavřít tato vrátka.

No a pak je tady něco, co se dříve nazývalo přidruženou výrobou. Každý hospodář, který to myslí trochu vážně (nebo prepper, to se mi více méně postupně začíná překrývat), by se měl pokusit mít něco, co ho dokáže živit v případě, že vypadne příjem. Klidně to může být dnes koníček, který se třeba dá překlopit na vedlejšák ve formě živnosťáku, případně i bez něj, ale něco, co kromě potravy (viz výše) dokáže přinést nějaký ten tolar do rodiného rozpočtu. Nemusí to být moc, nemusí to být příliš intenzivní, ale mělo by to být něco, co dokáže v případě, že jde úzkých do tenkých zajistit nějakou tu obživu. Pro někoho to může být třeba košíkářství, pro jiného elektrika, pro dalšího třeba truhlařina … já osobně mám kovařinu, nožířinu a tak trochu sedlařinu. Jsou to řemesla, která dokážou i dneska nějakou tu korunu hodit, většina toho tedy u mě zatím končí zpátky v tom koníčku ve formě dalších nástrojů, lepších materiálů pro další výrobu a podobně, ale i tak, když se do toho zakousnu, dokáže to hodit příjemné zpestření rozpočtu a nezatěžuju svým koníček rozpočet rodinný a ani nemusím zatěžovat rozpočet ve směru k prepperství. Což je velice příjemné a bývá to pak velice dobře kvitováno ze strany manželky, což je taky něco, co mnoho pánských koníčků neumí, protože ty (a nejen ty pánské) mnohdy spíše z rozpočtu odčerpávají než by do něho něco přinášely). Navíc, rozšiřuje to obzory, zvyšuje dovednost a umožňuje to potkávat nové zajímavé lidi a rozšiřovat řady opravdových přátel. Když zůstanu u té své nožířiny, před několika lety, kdy jsem začínal, byl pro mě jakožto pro kancelářskou krysu problém opravit i kapající kohoutek u umyvadla. Díky nožířině, což je mnohdy piplačka, jsem se naučil výrazně líp ovládat svoje ruce, získal jemnou motoriku a díky spojení s kovařinou se mi zase trochu posílily svaly. Prostě ideální. Navíc, díky tomu, že akce, které se pro kováře / nožíře pořádají, jsem se s rodinou podíval na místa, která jsou normálním smrtelníkům mnohdy zapovězena (jako třeba noční nocování – spíš pobývání - na hradech a zámcích a noční život, který v mnohém není nepodobný tomu, jak sena hradech žilo a slavilo po vyhraných bitvách) a navíc, bomba na tom je, že takový výlet s rodinou, který by jindy vyšel na pěkných pár tisícovek, je v podstatě, když nepočítám svoji práci, zadarmo a mnohdy si přivezu i nějakou tu, třebas malou, sumičku ještě domů. Takže rozjet si nějakou tu „přidruženou výrobu“ jistě velice doporučuji a to nejen ve vztahu k prepperství a době PA, ale celkově i dnes to není k zahození.

Každá prepperská domácnost by měla zvládat konzervaci potravin a zpracování úrody, ať již toho, co dá zahrada, kurník či chlév, ale i lesy a louky. Znalost výroby marmelád, šťáv, kompotů, paštik a dalšího by mělo patřit k základním znalostem nejen prepperů, ale podle mě všech domácností. Alespoň u nás to vždycky bývalo tak, že ať už u babiček (u té na vesnici ale i u té v městě) byla vždycky špajzka nacpaná k prasknutí počínaje sušenými houbami a domácími paštikami konče. A všechno mezi tím. U nás doma v tomto gardu pokračovali i rodiče a díky Bohu moje drahá polovička není proti tomuto, ba naopak. A tak i náš špajz vypadá po sezóně jako proviantní sklad. Což je dobře a jsem za to šťastný. Co jsme si nikdy nijak tedy po pravdě neosvojili, to je „plechovkování“, ale myslím si, že i skleničky nejsou špatným artiklem. Sice jsou trochu nepraktické při nenadálém přesunu, ale pro stabilní zásoby je to podle mě ideální ekonomický kompromis. Zajít do obchodu a nakoupit tam několik set plechovek zvládne každý jeliman. Ale průběžně obnovovat zásoby a při tom vycházet z vlastních, poctivých a většinou zdravých surovin je podle mě pro trvalou udržitelnost / prepperství nutné a ve spojení s hospodářstvím přímo esenciální nutnost. Umět usušit, nasolit, zavařit a uskladnit a to tak, že nebudete přímo závislí na elektřině ve spojení s mrazákem, je nutnost, kterou bohužel naše společnost více méně z velké většiny už ztratila. Každý si nadšeně cestou z práce večer koupí něco k / na večeři a už mnohdy ani nemyslí na to, co bude snídat, protože pro snídani si zase dojde do obchodu. Doma má tak maximálně zásobu kávy, čaje a cukru na několik málo dní. A to je žalostný stav, který bude dost možná stát jednoho krutého dne kejhák mnoho lidí. A není to jen o tom, že doma mnoho lidí zásoby nemá. Je celkem dost těch, kteří považují za „prepperské“ mít sklep nacpaný k prasknutí konzervami, které dokola obměňují, ale sami si nedovedou zásoby vyrobit. Prostě jsou a koupí a staré sežerou. Hotov, tečka. Jenomže, jednoho dne se zadrhne mašinérie průmyslového potravinářství a zemědělství a pak za několik měsíců ty konzervy dojdou … a pak ádijé….sbohem a šáteček. Klíč je vtom si ty potraviny umět vyprodukovat sám. Čerstvé i ty konzervované, na zimu, až bude na poli buď ležet sníh a nebo (což je teď asi pravděpodobnější) bude na poli hnědá břečka. A potravin tam bude značně nemnoho. Takže umět připravit pokrmy ze základních potravin a nikoli se spoléhat na polotovary a hotovky v plechu.

Je nutné se zamyslet nad zajištěním energiemi. Zrovna předevčírem jsme byli doma a odporoučel se bojler. Nic strašného, prostě se spálil a už trochu tekl, tak jsem s tím počítal a po vánocích jsem ho chtěl vyměnit. Ale prostě do „po vánoc“ nevydržel. Tak hurá, zavřít vodu a vyměňovat. Jenomže, jako by čert  nechtěl, když jsem měl starý pryč a nový na místě, zjistil jsem, že mám blblou armaturu a zrovínka mi jeden kousek chybí. Tak dva dyn bez vody. Ne bez teplé, ale prostě bez vody, jen ve sklepě jeden kohoutek. Ale tekla. Ale žádná hitparáda teda…a teď si představte, že prostě nepůjde. Vůbec. Týden, dva týdny, měsíc … a kde je světlo, kde je topení, kde jsou další věci? Doma, to je moderní barák, kde je všechno na elektriku a na plyn. Žádná záloha, nic. V podstatě to je pak vězení, kde je zima, smrad (ani ten záchod pak prostě nespláchnete, nic). Napít se není čeho, nic nefunguje. V PA zázemí, na chalupě, nebo tedy na statečku, bych šáhnul do krabice, vyndal správnou armaturu a bylo by vymalováno za chvíli. Případně, dal bych záslepky a hotovo, voda by se ohřála na kamnech. To teď krátkodobě. A když nepůjde proud … pak se nic neděje, prostě se zatopí v kamnech a pustí se centrála. Aspoň dočasně. Teplo bude, voda bude a až nebude čím v centrále, tak je na dvoře pumpa a topit se bude v kamnech, svítit petrolejem nebo svíčkou. A časem snad přibude i solár na střechu. Pak bude fakt pohodička. Ale ta představa, že prostě nejde nic je na dvě věci. Nebo i kdyby to šlo přerušovaně … prostě k ničemu. Je nutné se zamyslet nad tím, co všechno používáte, na co jste zvyklí a co potřebujete a co všechno z toho pohání elektrika, případně plyn. Je toho strašně moc. Důležité je si tyto věci projít a najít řešení buď takové, které tyto věci nahradí, případně, pokud nejde takové řešení najít, zda tyto věci potřebujete do budoucna řešit či ne. Každopádně, nějaký ten generátor / solár / vítr není nikdy na škodu vyhodit někam na střechu nebo na dvůr nebo do technické místnosti a mít zálohu pro strýčka příhodu. Není taky určitě na škodu se podívat, zda neexistuje varianta, kdy si pořídíte nějaký ten „zelený“ výrobník elektřiny a k tomu možnost, jak na něj dostat nějakou tu státní dotaci. Proč ne, proč by měli hrabat pouze ti nahoře, že? Taková malá nápověda, pokud budete oficiálně zemědělci, tak si to přináší jistou kontrolu ze strany státních úřadů, ale na druhou stranu máte otevřenou možnost daleko více dotací, než jako máte jako běžný člověk, případně OSVČ nebo malá firma. Stojí to za zvážení (já taky zatím jsem ve fázi zvažování).

No a je tady jedna velice zapeklitá otázka. Ta se týká financí. Úspor, toků peněz a nákladů. Prostě prachů jako takových. Dnes žít bez peněz nejde, to si asi připustíme všichni, i když se nám to může líbit i nelíbit, ale prostě to nejde. Finance potřebujeme na zajišťování nejrůznějších potřeb, které i když budeme chtít eliminovat až na kost, stejně nikdy na nulu nestáhneme. Ty základní, bez kterých to bohužel vlastně nejde, jsou daně a povinná pojištění. Ty státu prostě dát musíme, bez toho se neobejdeme. Takže je nutné zarobit alespoň na ně. Minimálně. Pak, málokdo je bez dodávek elektriky, případně plynu. Ty jde sice výrazně omezit, nahradit, ale málokdo má (hlavně finance) na to, aby se od těchto zdrojů zcela odstřihnul. Další a to nemalou položkou, jsou děti. Děti jsou naše radost a starost zároveň, je to, dalo by se říci, jeden z nejhůře zhodnocovaných investičních prostředků, ale je to naše radost, naše budoucnost a stejně jako my dáváme dětem, dostávali jsme my od svých rodičů a pokud budeme úspěšní v naší výchově, tak naše děti zase budou dávat našim vnoučatům. Takže tam za žádných okolností nešetřit, časem, péčí, ale ani těmi penězi, ale zde obzvláště platí, s mírou a to na obě strany.

Taky ne každý má tu možnost pořídit si chalupu s polnostmi za výplatu. Tam je pak otázka, jak to řešit, ale tu a tam nějakému dluhu nebo hypotéce se dnes vyhnout je velice nesnadné. Tady nabádám k obezřetnosti a to i z vlastní zkušenosti, pořádně se rozmyslete, spočítejte a znovu přehodnoťte, do čeho se pouštíte. Jasně, říct si, hurá, jdu si koupit statek … sáhnout do potmonky a vytáhnout pár míčů a stát se majiteli je asi dneska pro drtivou většinu lidí nereálné a dědit po předcích se zadaří málokomu. Bohužel. Takže tady s rozmyslem. A počítejte i s variantou, že bude hůř. Že můžete být bez práce, že se může narodit další dítě, že si zlomíte nohu nebo cokoli a budete pár měsíců na nemocenské (nebo na nějakých dávkách), že přijde důchod … a co já vím co všechno ještě. Snažte se mít vždycky rezervu. Nemusí být nutně v hotovosti, ale měla by být dobře převoditelná na peníze (třeba zlato, stříbro, starožitnosti…) a měla by být alespoň taková, jako jsou vaše závazky, lépe o něco víc. Jasně, třeba u hypotéky to půjde těžko, ale ta je zcela pochopitelná. Naproti tomu půjčka na desetidenní dovolenou někde na Maledivách není pochopitelná, ta je dokonce neomluvitelná (tedy, pokud jste se zrovna nutně nevydali z peněz třeba na koupi toho statku a taková běžná dovolená na Maledivách nepředstavuje víc, než jeden váš měsíční příjem a tak tu půjčku během jednoho dvou měsíců máte splacenou).

No a pak přicházejí na řadu další věci, jako například to, že pokud máte něco, třeba to výše popsané, musíte mít prostředky na to, abyste to dokázali udržet proti ostatním, ale o tom psát nechci.

Asi by si to taky zasloužilo nějakou tu pasáž o zásobách, ale o těch se mi zrovna teď nechce psát. Tak snad někdy příště.

To co jsem tady sepsal je jenom můj subjektivní pohled na věc. Není to dogma a není nikde napsáno, že to je jediná správná cesta. Dokonce to nemusí být ani správná cesta, ale já jsem přesvědčen, že pro naši polohu to je dobrá cesta. Může být mnoho vlivů, které tuto cestu odsoudí k nezdaru, ale to už je riziko podnikání.

Přeji všem krásné svátky, pohodu, zdraví a klid a aby se nikdy nestalo to, na co se tady připravujeme.

Krásné svátky.

Offline Prof

  • Moderátor
  • *****
  • Příspěvků: 863
  • člověk
Re: Jedna z možných cest
« Odpověď #1 kdy: Prosinec 23, 2015, 12:29:33 odpoledne »
V podstatě shrnutí fóra preppers do jednoho příspěvku. teď si každý může najít odkazovanou pasáž v nějakém topicu a v ní se vzdělávat. :)
Každopádně gratuluji k nabytým dovednostem, možnostem i materiálnímu zabezpečení.  Snad si tě rodina a přátelé považují. Myslím, zasloužíš si to.

chpslst

  • Host
Re: Jedna z možných cest
« Odpověď #2 kdy: Prosinec 23, 2015, 01:08:43 odpoledne »
vždy keď niečo podobné čítam, tak si dávam otázku, kde ludia berú prachy na to aby si odkladali prachy /alebo zlatú či striebornú rezervu/. je to pre mňa nepredstavitelná varianta. pri spôsobe ako žijeme /a aj večšina ludí na okolí čo poznám/,
nieje možné nechávať /zaobstarať/ to čo popisuješ. ale zrejme to inak vidí /a má možnosti/ človek s pravidelným povedzme večším prímom a nižšími výdavkami. viem si to predstaviť následovne: ano, žijem v meste, mám slušný plat a na účte mi mesačne viac pribúda ako odbúda. peniažky sa pomaly kopia...
ku tomu mám nejaký ten "možno"zdedený statok, ktorý plánujem a už som aj taknejak začal prerábať. mám prachy a zvažujem ako s nimi naložiť. najprv si určím rezervu,na ktorú nešiahnem a pre prípad ju dám do zlata. zvyšnými prachmi čo pravidelne pribúdajú už disponujem podla potreby...
no a teraz môj pohlad: pred zhruba 12 rokmi som sa odtrhol z mesta a kúpil na lazoch rozvalinu. dôvody pre čo som sa tak rozhodol žiť nebudem popisovať, nieje to dôležité... urobil som sek vo svojom dosavadnom živote v skromnosti som sa stiahol z mesta. život tu je neustály boj. napriek tomu že sa mi koníček stal živnosťou, disponujem nepravidelne, obmedzeným obnosom peňazí, ktoré podotýkam je potreba neustále do niečoho investovať /ako píšeš, občas niečo domurovať či vymeniť bojler/. peniaze skôr odbúdajú ako pribúdajú...
do toho predstava, že by som mal na nich sedieť mi príde minimálne úsmevná. proste to nejde...
príjem sa od určitého času ustálil, ale stále je čo kupovať /opravovať/.
ja síce zbrane až tak nemusím, ale s kamarátom polovníkom som sa minule zrovna o tom bavil že či má zlaté reťaze na zlé časy. sa zasmial a vyhlásil že on má peniaze radšej uložené v olove...  :)
p.s. inak pekne napísané, vidím že sa odhodlávaš a zvažuješ urobiť velký krok.
držím palce.
pekné sviatky všetkým...

Offline Goof

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 278
Re: Jedna z možných cest
« Odpověď #3 kdy: Prosinec 23, 2015, 01:56:56 odpoledne »
Jak píše K.vancura, je nádherné shrnutí. Rád bych ho doplnil i o trochu vlastních zkušeností. Pokud někdo takto přemýšlí nad soběstačností, neměl by opomenout zásadní věci jako jsou:
- domácí kachlová kamna - ideální v případě výpadku proudu, ale i třeba když se rozbije ustředí topení.
- traktůrek je potřeba, ideální je starý naftový motor, nepotřebuje žádnou elektroniku, nastartovat jde i řemenem (například Slavia http://www.yauto.cz/zemedelska-technika/motor-slavia-63395.html ).
- Voda je základ a proto hluboká studeň ve skále je výborná věc, dnes je potřeba myslet i na dešťovou vodu proto nádrž a sudy by neměly chybět u žádného okapu. Pokud předěláváte dvorek (zámková dlažba a podobně), je dobré si do podloží zabudovat trativodné trubky a svést do sklepa do jímky na vodu stačí velká plastová trubka. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit že vodu dává pořád i v největších hicech přitéká, sice pomalu ale přece.
- Udírna a destilační kolona - o tom se asi nemusím rozepisovat :-)

Ještě bych se pozastavil nad financemi, je mi jasné že dnes pro nikoho není lehká doba, ale jak se zde na fóru už několikrát psalo. Tak ideální pro preppera je bydlet tak jak se bydlelo dříve. Celá rodina pohromadě, několik generací. Pokud tohoto dosáhnete nebudete mít o finance nouzi. Něco jiného když je rodina sama a navíc ještě s dětmi v rodinném domku, nebo bytě. Výpadek jednoho příjmu může být poté i pro rodinu existeční problém. Naproti tomu pokud máte rodinný příjem, složený z důchodů a několika výplat tak výpadek není až tak fatální.

K investování, už jsem také skončil s investicemi do komodit jako je stříbro, mince, cennosti. Nemám už potřebu do toho dávat více financí. Dnes se věnuji jak psal chlast investici do "olova" s tím jak rostou ceny nikdy už nebudou levnější a trvanlivost je prakticky neomezená.

 

   
"Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž by produkoval."

George Orwell (vlastním jménem Eric Arthur Blair)

Offline k.vancura

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 1118
Re: Jedna z možných cest
« Odpověď #4 kdy: Prosinec 28, 2015, 11:49:48 dopoledne »
Mrzí mě, že se to zvrtlo na debatu o financích. O těch podle mě tohle fórum není. Jasně, bez peněz to nejde, to je alfa omega, ale jak je kdo vydělá, to sem podle mě moc nepatří. Alespoň ne primární příjem.

Jo, otřel jsem o téma financí taky, jasný, ale asi jsem to blbě podal, protože se to zvrtlo někam, kam jsem nechtěl a jak jsem to vůbec nemyslel.

Ohledně témy financí tam bylo pár myšlenek, které se pokusím rozebrat, aby to bylo vysvětlené, co jsem myslel.

Tak za prvé: koníček, který generuje příjem. Je super mít koníčka, který dokáže vygenerovat příjem, který zaplatí sám sebe a v případě, že vypadne hlavní příjem (práce, podnikání), tak dokáže generovat příjem, který alespoň částečně vyplní díru v rozpočtu. Může přijít cokoli, jakákoli situace, a klidně se může stát, že člověk bude ze dne na den na dlažbě. Důvodů může být milion, ale je dobré mít něco, co dokáže jednak výpadek části hlavního příjmu nahradit a jednak něco, co dá člověku důvod, proč ráno vstát a jít něco dělat, udržuje to pracovní návyky. Dále to může být něco, co rozvíjí další dovednosti, které se mohou někdy hodit, jako když je člověk najde. Že bude konec náhlý, jako třeba v Triffidech nebo KK je podle mě velice nepravděpodobné a cesta do pekla bude lemována finančním krachem.

Ohledně půjček a hromadění rezerv. Myšlenka byla míněna tak, že nejlepší je půjčkám se zdaleka vyhnout. Pokud to nejde a to bohužel mnohdy nejde, je vhodné mít nějaký rychle zpeněžitelný majetek, jehož hodnota cca odpovídá výši půjčky. Půjčím si na auto, dejme tomu 200.000, tak je vhodné mít doma třeba zlato v hodnotě zase těch cca 200.000. Kdyby něco, mám rezervu, kterou můžu půjčku zamáznout a kvůli autu mi neseberou třeba střechu nad hlavou a nepřijdu kvůli 200.000 třeba o barák za 2.000.000, který ve finále exekutor prodá za 700.000 a z hodnoty 2.000.000 mi po zaplacení dluhu 200.000 nezbyde jen 500.000 korun … de facto tím ušetřím 1.300.000 korun a je to lepší, než nějaká pojistka. To jsem tím chtěl naznačit, ne cpát finance do štrozoku. Ale preppers je o přípravách na zlé časy a nikoli finanční poradna, tak asi tak.

O investování do železa a olova a dalších zásoby se záměrně moc nerozepisuju. Je to součást mé strategie přežití. Nemusí každý vědět, co mám nasysleno a jak to chráním.

Dost z toho, co jsem popisoval je stav, jakého chci dosáhnout a bohužel ne vše z toho je zatím zrealizováno. To je prostě život, nikdy nebude hotové všechno, co bychom hotové mít chtěli. Mám ohromnou výhodu v tom, že mám zázemí, které budovali moji předci po mnoho generací a i díky tomu se cítím zavázat v tom budování pokračovat. Můj statek byl postavený někdy v roce 1866, kdy ten původní vyhořel, ale předtím tam stál původní a moji předkové, co se mi podařilo dohledat, tohle hospodářství koupili někdy po roce 1780. Takže je opravdu na čem stavět, i když z původního statku zbylo jen málo, tedy těch cca 8 hektarů a původně to mělo přes 30, ale to je už bohužel život. Každopádně, bez předků bych si k něčemu takovému pomáhal asi těžko.

V mnoha věcech vycházím ze stavu, jaký mám k dispozici. To je spojené právě s tím, co zbylo po předcích, ale i s tím, co mě zajímá, co mě baví a k čemu tíhnu, proto taky třeba zrovna ta kovařina a nožířina. Jiný má zase třeba elektriku, o které zase třeba já nic nevím. A hodně je spojené zase s tím, že prostě to přetrvává v naší rodině vlastně od nepaměti (třeba to syslení zásob ve skleničkách ve špajzce). Ale každý to může mít jinak a nejspíš taky alespoň trochu jinak  má.

Moje pozemky z velké části sám ani neobdělávám, má je pronajaté družstvo. Proto mám teď aktivně jenom zahradu a sad, i když na běžné poměry celkem veliké. Prostě nepočítám s tím, že by se to po… hned a najednou a musel jsem přešaltovat ze dne na den na PA strategii. Ale to není zase tak podstatné. Stejně jako je to s tím zvířectvem. Postupně, jak dovolí poměry doma a jak se podaří posouvat moji drahou polovičku. Důležité ale je mít už teď znalosti a informace všeobecně. A technické prostředky a ty umět ovládat. To je k nezaplacení a nenahraditelné.

Nevěřím na cestu minimalismu. Je to jistě jedna z možných cest, proč ne a někomu může vyhovovat. Každý má díky Bohu zatím právo na svobodnou volbu a je jen a pouze na každém z nás, jakou cestu si zvolíme. Někdo bude vyznávat cestu minimalismu, někdo, jako třeba já, se zase snaží jít cestou maximalismu. Které z těchto dvou cest je tou správnou, to se uvidí časem, třeba ani jedna a třeba obě dvě … to ukáže čas. Já pro sebe tvrdím, že pokud budu mít zásoby, nástroje a výrobní prostředky, mám šanci na přežití. Ale může přijít jakákoli událost. Třeba taková, že jediné možné východisko bude vzít na záda co unesu a zdrhat. Pak moje cesta není ta správná, protože většinu toho, co mělo sloužit pro přežití mé a mojí rodiny bude muset zůstat daleko za mnou. A nebo mlže přijít situace, kdy nebude možné se kamkoli hnout … a cokoli získat mimo toho, co si člověk dokáže sám zaopatřit. A pak ta moje cesta bude zase tou správnou. A nikdo neví, co bude.

Přeju všem, aby právě ta jejich cesta byla tou správnou, aby, pokud to přijde, byla jejich příprava lanem, které je zachrání a nebyli strženi do zatracení.

Krásný a optimistický den.

Offline k.vancura

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 1118
Re: Jedna z možných cest
« Odpověď #5 kdy: Prosinec 29, 2015, 11:59:11 dopoledne »
Ještě, i když jsem vlastně o penězích psát vůbec nechtěl, tak se k nim přesto vrátím. Nechci se nadále zaobírat tím, jak si peníze vydělat, alespoň ne hlavní příjem, to nechť si každý nalajnuje sám dle svých možností, schopností a chutě, ale jde o ty vedlejší příjmy.

Nejprve bych se zastavil u koníčků. Jsou různí lidé a mají různé koníčky. Většina lidí do koníčků peníze z hlavního příjmu dává, čímž tento svůj hlavní příjem snižuje. Nevím na kolik dnes vyjde třeba permanentka do fitka, kvalitní silniční / horské kolo, moderní výbava na lyže. Ale nebude to asi málo. Něco stojí i třeba dojíždění za koníčkem (třeba ty lyže a s tím spojené hory). Pak jsou i jiné, daleko dražší koníčky, třeba pro někoho je to automobilismus. To klidně může být i desítky tisíc ročně. A pak jsou koníčky, které taky nijak nesouvisí s prací, jsou ryze odpočinkovou aktivitou a při tom stojí jen několik málo peněz a naopak dokážou generovat příjem, třeba tím, že pokud je koníčkem nějaké řemeslo, tak výrobky se dají použít buď jako dárky k vánocům a narozeninám, čímž se ušetří zase z rodinného rozpočtu a nebo dokonce se dají výrobky prodávat, čímž dokonce generují příjem. Nebo t může být zahradničení, což jednak ušetří peníze díky samozásobitelství a jednak přebytky můžou být prodány sousedům a známým…a zase je tady aktivní generování dodatečného příjmu nebo alespoň pokryjí tyto příjmy náklady na provozování vlastního koníčka. Vždycky tady ale mluvím o tom, že se jedná o dodatečný, vedlejší příjem. Ten může být zanedbatelný, ale klidně i docela zajímavý. Záleží na tom, o co se jedná, jak je dotyčný schopný co do kvality toho co dělá a jak je schopný co do prodeje svých produktů / nebo klidně i služeb.

No a co do dalších investic, třeba do PA destinace, je otázka, jak se k tomu člověk postaví. Jasně, je zde pořád počáteční nemalá investice, ale má to mnoho úhlů pohledu. Někdo může namítnout, že u mě osobně ta prvotní investice, tedy nákup nemovitosti, nebyl. OK, to je pravda. Jinak je potřeba tuto prvotní investici provést. Ale stejně člověk musí někde bydlet. Pokud chci bydlet v Praze nebo jiném velkém městě, stejně musím investovat několik milionů do bytu nebo domečku. Proč si teda za stejnou cenu nepořídit někde mimo město usedlost s pozemky? Ano, jeto dnes čím dál těžší a dražší, ale za cenu bytu v Praze si můžu koupit stále stateček na vesnici, který bude mít pár hektarů polností. A za 3 – 4 miliony, což není nereálná cena bytu v Praze mám stateček s několika hektary ve slušném stavu. Záleží na prioritách. Ale když už hypotéku, tak do něčeho smysluplného a rozumného – jako příklad něco z toho prvního, co na mě vykouklo po dvou třech minutách na sreality.cz - http://www.sreality.cz/#!/detail/prodej/dum/zemedelska-usedlost/horni-tresnovec-horni-tresnovec-/408596828#img=0&fullscreen=false a za ten 1,5 milionu co má rozdíl do pražského bytu to přestavím plně k obrazu svému nebo je prostě ušetřím. Najít další zajímavé nemovitosti, pokud to někdo bude myslet vážně, jistě není složité a pokud se tomu dá nějaký ten týden, najde jistě i daleko zajímavější nemovitosti než jsem našel teď já řádově v minutách.

No a ještě k těm investicím a spoření. Jak jsem to myslel s dluhy a jejich krytím jsem myslím vysvětlil dost srozumitelně. Ohledně dalšího škudlení a investování, já to beru asi takhle:

Proč investovat nadměrně do něčeho, co má jen zajišťovací charakter a nic samo o sobě negeneruje? To je přece blbost, respektive, blbost to není, ale je to vhodné pro jiné lidi a případně pro jiné scénáře a plány, než mám já. Investice třeba do půdy je zajímavá, ale dnes již ne tak atraktivní z důvodu toho, kam se cena půdy vyšplhala. Navíc je celkem nákladná na výši investice. Pokud ale zainvestuju do třeba vybavení dílny, statku, oprav budov, techniky, zateplení a co já vím do čeho všeho dalšího, jsou to investice, které nejsou investicí sami o sobě, ale které generují buď zisk (nářadí, které používám v dílně nebo na zahradě pro svůj vedlejšák) nebo dodatečnou úsporu nákladů (například zateplený barák nepotřebuje tolik energie na vytápění nebo vlastní studna mi ušetří náklady za vodu z veřejného řádu). A přitom to jsou všechno věci, které s prepperstvím souvisí pouze okrajově a v žádném případě to nejsou záležitosti, které by byly jednoúčelově vynaloženy právě na prepperství jako takové, ale naopak jsou to věci praktické pro normální život, které se v případě PA dají využít.

Objevilo se tady i pár řádků o možnosti investice do olova. Jistě, je to alternativa, ale není rozumnější a z dlouhodobého pohledu i praktičtější investovat místo do hotových nábojů raději do přebíjení? Jistě, nějaký ten tovární náboj není na škodu mít, ale jistě je zajímavé oželet pár tisíc továrního střeliva a za jeho hodnotu nakoupit zařízení a komponenty na přebíjení. To jen tak na okraj. A stejný princip uvažování se nechá použítana mnoho dalších věcí.

Je to prostě pouze otázka pohledu, přístupu a priorit.

Offline Goof

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 278
Re: Jedna z možných cest
« Odpověď #6 kdy: Prosinec 29, 2015, 01:17:20 odpoledne »
Já jsem také původně o financích psát nechtěl, ale jedno souvisí s druhým.
Je spousta způsobů jak ušetřit a ať si každý zvolí svoji cestu, vzhledem k rozmanitosti osobností, si určitě každý cestu našel, nebo časem najde.
Pro mě nejsnazší cesta je, snažit se vycházet s celou (blízkou) rodinou a jako takovýto celek se dohromady starat o svou existenci (domov, finance, atd.). Moje celá rodina není zrovna nejmenší a vidím to pokaždé když potřebuji pomoci, nebo někdo zase chce ode mne pomoci. Vždy se někdo najde a zároveň rád pomůžu.   
Jedinec zde v dnešní konzumní společnosti nemá šanci. A s větším počtem osob stejného smýšlení, kteří spolu vycházejí a váže je k sobě navíc pouto rodiny, je snazší přežít v dnešní době.
 
To je podle mne i smyslem tohoto fóra sdružovat lidi se stejným smýšlením a tak nějak si radami, nebo drobnou výpomocí pomáhat, abychom to tu vydržely a nějaký čas přežily.

Myslím si že PA doba nenastane, protože už nastala. Pomalu se svět v  ::! obrací.
"Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž by produkoval."

George Orwell (vlastním jménem Eric Arthur Blair)

Offline k.vancura

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 1118
Re: Jedna z možných cest
« Odpověď #7 kdy: Prosinec 29, 2015, 01:38:55 odpoledne »
Goofe, tohle jsem nijak zvlášť nevypichoval, alekaždopádně máš svatou pravdu. V jednotě je síla a pokud by ve zlých časech neměla držet po hromadě rodina, tak kdo tedy?

Nerozepisoval jsem se o tom nijak, ale plán je, že pokud se to po..re, tak bych měl být schopen pojmout širší rodinu nebo spíš její část (na rychlo příčky do pokojíků ze sádry, aby alespoň částečně bylo zajištěno soukromí - to je otázka jednoho dne) a počítáme s tím, že když se něco stane buď náhle (pak okamžitě) a nebo to bude pozvolné a bude se to pomalu utahovat (tak pak podle situace) se stáhnou všichni ke mě i se zásobama (bydlíme všichni v rádiusu cca 20 km). Počítám s cca 15 lidmi. Na první rok zásoby budou, některé na výrazně déle, a další roky už budeme zcela soběstační, pokud to tedy bude  nutné. Zatím si všichni rozežraně užíváme luxusu skoukromí.