Dlouho jsem přemýšlel nad konceptem trvalé udržitelnosti, prepperství a celkově prostě o principu, jak se zajistit na dobu budoucí, která může přinést mnoho a mnoho nejasných a dokonce ohrožujících podmínek, které prostě ať chci nebo nechci, nemůžu vzít všechny v potaz, prostě už třeba jen z toho důvodu, že je nedokážu predikovat a nebo proto, že prostě příprava na odstranění nebo alespoň minimalizaci jejich dopadu by byla finančně neúnosně nákladná. Zabýval jsem se ve svých úvahách i alternativami přesídlení do jin části zeměkoule, což jsem ale nakonec zavrhnul, jednak z důvodů praktických a logických (příbuzní, částečná jazyková bariéra členů rodiny a finanční náročnosti) a z důvodů čistě iracionálních, jako je například láska k té hroudě hlíny, kde jsemse narodil a kde žiju. Dospěl jsem k následujícímu závěru, jak si představuju, že budu dále rozvíjet svoje aktivity, respektive, jakým směrem jsem je doposud i tak nějak, více méně podvědomě, rozvíjel.
Jelikož jsem se rozhodl, že zůstanu na své rodné hroudě a případný přesun někam jinam v případě akutního ohrožení beru jako krajní možnost (na kterou se samozřejmě taky připravuju, ale o které tady nehodlám psát), rozvinul jsem úvahy a zaměřil přípravy na několik nejpravděpodobnějších scénářů, které tady v krátkosti popíšu.
Jako nejpravděpodobnější scénář bezu více či méně pozvolný ekonomický úpadek. S tím je spojený vlastně celý systém. Nejen ekonomický provázený sociálním úpadkem, ale i úpadek celkového systému dodávek potravin, energií, vody a celkového zajištění toho, na co jsme dnes “centrálně“ zvyklí a co bereme jako samozřejmost. To je samozřejmě provázeno „příjemnostmi“ jako je ztráta zaměstnání, chudoba a podobně.
Jako nejoptimálnější (schválně nepíšu optimální, proto úplné optimum zde asi nalézt nejde) je zázemí, které dokáže být soběstačné co do zásobování potravou rostlinného i živočišného původu, vodou a dokáže generovat zpeněžitelné / případně bartrovatelné přebytky. Ať jsem přemýšlel jak jsem chtěl, nenapadlo měv našich středoevropských podmínkách nic lepšího, než klasický statek se vším, co k tomu patří. Samozřejmě vycházím z několika daných premis, kde tou základní je asi to, že takový stateček vlastním. Samozřejmě by bylo ideální mít skutečný statek (plochy odhaduji) s dostatkem polností (cca 20 ha), sadů (1 – 2 ha) a luk (5 ha) a kusem lesa (1 – 2 ha) a nějakou tou zahradou (0,5 ha), ale to jsem bohužel propásl a dnes ceny půdy jsou pro mě v nedostupných výškách a tak se musím spokojit s tím co mám, tedy s celkem cca 8 hektary celkem a na těch cca 30, které bych považoval za ideální prostě musím rezignovat a nedostatek budu nahrazovat „přidruženou výrobou“.
Proč ty výše uvedené rozlohy, které se z dnešního pohledu zdají zbytečně neúměrně velké? No, je pravda, že dnešní hektarové výnosy jsou jaké jsou. Tedy celkem dobré, dokonce extrémně velké. Je to díky šlechtění plodin, chemii a mechanizaci. Ještě před 100 lety (nebudu přesně dohledávat tabulky a statistiky, to si každý najde sám a zde se řádově neseknu) byly hektarové výnosy několikanásobně nižší než je tomu dnes. To znamená, že jeden hektar uživil méně lidí, než uživí ten dnešní. A je velký předpoklad, že pokud se bude hospodařit na polích po staru, půjdou ty výnosy zase dolů. I když se to zase kladně projeví někde jinde, samozřejmě.
Takže, pokud vezmu nastalou situaci, která nezahrnuje válku (na tu se připravovat nechci), a pokud vyjdu ze stavu, který mám k dispozici (pokud má někdo možnosti, nechť raději cílí na hodnoty, které jsem nadhodil výše a tedy odpovídajícím způsobem násobí), vycházím z toho, že mám k dispozici cca 6,5 ha pole, 0,2 lesa, 0,2 ha sadu, 0,2 ha zahrady a zbytek jsou louky a kus okrasné zahrady, celkem cca 8 hektarů, +/-. Stavení je klasická chalupa, vedle špýchar se sýpkou na patře a stodola. Teď pracuju na přestavbě chlévů na obytné místnosti s tím, že do budoucna budou zvířata (až budou) ustájena buď v části stodoly nebo se pro ně později postaví další přístřešek. Přeci jen, pokud bude potřeba minimalizovat náklady a tím pádem koncentrovat rodinu, ude potřeba mít dostatek ubytovacích kapacit.
Takže, abych neodbíhal na různé myšlenkové větve, tak hezky po pořádku. Nejprve bydlení. Dávám stav jak si představuju, že by to mělo vypadat po dokončení adaptací, nikoli stávající stav, který je mnohdy nevyhovující:
Stateček / chalupa sestávající ze 3 budov.
Hlavní obytná budova s 4 obytnými místnostmi, dnes obytná jídelna, „obývák“ a dvě ložnice. Kotelna stopením na dřevo a samotíže. Koupelna, WC, technická místnost. Kromě centrálního topení ještě krbová kamna a sporák. Všechno v přízemí. Půda určená jak tomu bylo i dříve, ke skladování sena a slámy (což je navíc skvělá izolace). Pec na chleba.
Budova špýcharu: dole v přízemí dílna na všechny potřebné práce jako jsou hlavně opravy, u mě navíc i kovárna a nějaké to zázemí na práci se dřevem. Samozřejmě vybavená vším potřebným. Typ dílny se samozřejmě může a bude lišit podle naturelu každého hospodáře, co je ale nutné a je základem je dílna na opravu nářadí používaného na provoz statku. Na patře špýcharu sýpka + místo na bylinky a podobně. Prostě skladování úrody v suchu a na vzdušném místě.
Třetí stavbou je stodola. Dole mlat, který samozřejmě (doufám tedy) nebude potřeba jako mlat, ale jako parkovací plocha pro techniku, dále sklad dřeva alespoň na 3 zimy a další manipulační a skladovací plocha. Jelikož stodola má přes 200m2, bude zde případně místo pro vestavění stáje pro dobytek. Patro pak pro skladování píce, slámy a dalších plodin a výpěstků.
Podzemní sklep. Ideální kamenný klenutý sklep pro uskladnění brambor, řepy, jablek a dalších věcí, které je potřeba chránit před světlem, teplem a mrazem. Prostě dobrý sklep. I nějaká ta slivovička se sem jistě vejde.
Chlívek pro prase, kurník, králíkárna jako přílepky těchto hlavních staveb.
Důležitá je studna. Studna s dobou vodou a vydatným pramenem. Díky bohu mám studnu, která má spodek lámaný ve skále a zatím nikdy nevyschla, ani teď, když u nás ve vsi skoro nikdo neměl vodu, ani co pamatují pamětníci. Takže voda je velice důležitá. Stejně jako mít studnu vybavenou něčím (pumpou), jak se bostat k vodě bez potřeby elektriky, jenom silou vlastních svalů.
Není na škodu mít na dvorku i bazén. Zatím je to příjemné v letních dnech, třeba po práci, super to vzpruží tělo i duši a až bude zle, tak jeto zásobárna vody třeba na zalévání. Ono se pár kubíků vody vždycky sejde. Já mám kruh cca 4,5 metru a to pojme asi 20 kubíků vody. Až bude suchopár a několik týdnů nespadne ani kapička, tak se ta voda zatraceně hodí.
No a teď k pozemkům. Ideální výměry (podle mě) jsem popsal nahoře. Bohužel, jelikož nemám tolik, kolik bych si představoval, počítám s tím, co mám k dispozici.
Cca 6 hektarů polí. Rozdělit do dílců, striktně dodržovat pravidla střídání plodin. To je úplný základ. Další agrotechniku si jistě každý nastuduje. Jako základ produkce považuju brambory, pšenici, žito, oves, řepu krmnou, a pak všeobecně zeleninu. Je jistě rozumné na části pozemků pěstovat krátkodobé louky nebo vojtěšku, používat podsev pícninami nebo sít jetel strnišťák. Pícnin není nikdy dost.
Cca 1 hektar sadu je taky moc příjemná věc. Skladba ovoce podle polohy, ale jablka, hrušky, švestky, třešně, nějaký ten ořešák je podle mě základ. Doporučuju klasické velké stromy a ne zákrsky, protože velký strom má větší životnost. A pak samozřejmě drobné ovoce jako rybíz, angrešt, josta a podobně. Ale jak píšu, skladba hlavně podle polohy a pak samozřejmě podle chuti každého soudruha. Myslím si, že ovoce je takový bonus, který jednak dokáže výrazně oživit jídelníček a navíc, dokáže to generovat i příjemný vedlejší příjem. Pro jednu rodinu stačí několik málo stromů, ale pro rozvětvenou rodinu je lepší mít sad větší a pokud to má právě generovat i nějaký ten zisk, pak je ten cca 1 hektar tak akorát. Klidně nemusí být v jednom kuse, každou mez je vhodné ozdobit nějakým tím stromkem, když už ne přímo kvůli sklizni, tak i při polních pracích je velice příjemné si na 5 minut sednout do stínu a když si k tomu můžete zakousnout čerstvé jablko nebo cokoli jiného, je to velice příjemné zpestření namáhavé práce. Na nejrůznější živé ploty kolem zahrádek a i klidně toho sadu není na škodu popřemýšlet o dalších zajímavých keřích, které velmi rády nahradí obligátní túje. Lískové oříšky, rakytník a další tak nezaberou moc místa, jsou přínosem, protože tvoří bariéru proti lidem i proti některým zvířatům a v době sklizně dokážou překvapit svou úrodou. Nezapomeňte mladé stromky chránit proti okusu třeba oplocenkou.
Cca hektar louky. To asi nepotřebuje další rozepisování.
Kousek lesa. Kdo nikdy nepotřeboval dřevo, je asi nejspíš divný. Jasně, pokud žádný nemáte, je možnost kousek koupit (zatím to je oproti zemědělské půdě za hubičku) a nebo je možnost ho vysadit. Když si les vysadíte, nemůžete počítat s tím, že vy budete těmi, kdo bude sklízet, ale ruku na srdce, kdo by nemyslel na pokolení další? Dřevo je důležitý stavební materiál, hodí se dobře na topení a pokud máte vlastní, je to výhra v loterii. Na palivové dřevo je třeba zajímavý způsob pěstování tzv. pařezina (funguje u listnatých dřevin) kdy se po skácení lesa nechají pařezy a ty obrostou. Tohoto jevu se využívá třeba u japonského topolu, ale funguje u většiny listnatých stromů, co u nás rostou. Dřevo asi netřeba dále rozebírat. Důležité je jen po vysázení nového lesa důsledně chránit před škodnou a to jak čtyřnohou, tak i dvojnohou. Takové vánoční stromky jsou jistě zajímavým artiklem, hlavně, pokud vaší jedinou námahou je je pořezat a odvézt.
Zahrada. Několik tisíc metrů je myslím si dostatečné. Mám teď cca 20 arů zeleninové zahrádky a myslím si, že na samozásobitelství zeleninou to stačí. Nějaké ty třeba jahody taky přijdou vhod. Na jaře jsem vysázel asi 40 keříků a teď jsem to na podzim rozšířil asi na 150. Zbyde dost i pro širší rodinu a na prodej nebo na konzervování. Při dobré agrotechnice se toho nechá vyprodukovat sakra hodně. Důležité je nezapomínat na střídání plodin, hnojení chlévskou mrvou a kompostem. Rozumné je taky tenhle prostor ohradit plotem, protože jak lidi, tak zvířátka mají zeleninu rádi. Lidi nebo černou zvěř (což je mnohdy to samé) plot nezastaví, ale na to jsou jiné způsoby.
No a je potřeba mít si kde odpočinout. Možná se to někomu bude zdát jako luxus, a možná je to i pravda, ale možnost sednout si po náročném dni, dá si čaj, kávu nebo skleničku na okrasné zahradě pod altánkem nebo jen tak podstromem, je povznášející pocit a únava z člověka padá přímo zázračně. Nejen prací živ je člověk a je potřeba si odpočinout a načerpat nové síly.
Tolik asi k pozemkům. Teď trochu k něčemu, co je s pozemky přímo spjato a to nějaké to nářadí a technika. Je otázka, jak to bude vypadat do budoucna s benzínem / naftou. Asi časem nebude, ale doku je, bylo by hloupé se vzdávat výhod, které nám tato energie dává. Vzhledem k tomu, jaké rozlohy počítám, tak by bylo sakra náročné spoléhat se jen na manuální sílu vlastních paží. Já jsem vsadil jednak díky dědictví a jednak vzhledem k typu půdy a možnosti investic a oprav do malotraktůrku tera. Je to jednoduchý a celkem všestranný pomocník na poli, v lese, na louce, zahradě i v sadu. Jsou samozřejmě i jiné možnosti, třeba malé japonské traktory, případně, pokud se budete držet maximálních hodnot, tak klidně i velký traktor přijde k užitku. Záleží na podmínkách a možnosti, kolik investovat. Pro mě by investice do velkého traktoru postrádala smysl, jednak proto, že teru už mám, jednak proto, že výměry kterými disponuju nejsou natolik veliké, aby se mi velký traktor vyplatil. Další obrovskou výhodou tery je její malá „žravost“. Ale to je na okraj, každý dle své peněženky a potřeb. Každopádně se vzdávat techniky je nerozumné a dokud nebude opravdu velice zle, tak ta trocha benzínu nebo nafty, i kdyby stála mnohanásobně víc než nyní, se bohatě vyplatí.
Samozřejmě je halda dalšího nářadí, které je potřeba vlastnit. Ať už na obdělávání země, až skutečně nafta nebude, jako jsou rýče, lopaty, hrábě, česáčky na ovoce, koše, bedýnky a další, tak i další pomocníci do lesa a sadu, jako jsou žebříky, motorové a ruční pily, sekery, drtiče, křovinořezy, kosy, srpy, sekačky, kladiva a další. Zde zase podle potřeby každého jednotlivce, co je mu blízké, ale určitě nářadí na pole / zahradu i ruční a vždy kvalitní a v několikerém provedení. Prostě kvalitní nástroje v dostatečném množství.
Se zemědělskou výrobou jsou neodmyslitelně spojena zvířata. Zase je to odvislé od toho, kolik máte pozemků a kolik si tím pádem můžete dovolit zvířat chovat, ale snad u každé chalupy by neměla chybět drůbež, která dokáže hned několik věcí najednou a to je spotřebovat zbytky z kuchyně, zbavit prostor, kde se pohybují škůdců, ráno vás vzbudit a dát vám vajíčka a celkem levné maso. Tedy zdroj životně důležitých bílkovin. Dál není na škodu popřemýšlet o králících. Mají obrovskou plodnost, dobrá a zdravé maso, které můžete mít samozřejmě pro sebe a stejně jako vajíčka mohou být dobrým vedlejším zdrojem příjmu. U těch králíků bych se zastavil u jedné věci. Dneska králíci trpí řadou chorob, což dřív nebývalo. Hodně se nechá pomoct tím, že nebudete zkrmovat zelené krmivo, ale přes celý rok budete dávat seno. Není to 100% ochrana, samozřejmě, ale je to méně rizikové. Mít 3 – 4 samice a jednoho samce jako kmenová zvířata a pěstovat si králíčky na talíř je super, není to drahé ani přespříliš náročné a několik desítek pečení do roka vám to dá.
Další drobné zvířectvo, které bych doporučoval, jsou husy a kachny. Někdo tvrdí, že bezpodmínečně potřebují vodu, podle mých zkušeností stačí stará vanička s vodou a jsou taky spokojené, i když pravda jako na rybníce to samozřejmě není. Z husí je peří do peřin, co krásně zahřeje a naplní prací dlouhé zimní večery, pápěrky a další užitečné věci, z dýchací trubice v jejich krku se nechají dětem udělat řehtačky a podobně. Samozřejmě nemůžu zapomenout na maso a sádlo. Taková husí nebo kachní pečínka je prostě dokonalá věc. Neřkuli že kachna nebo husa v kuchyňské úpravě je skvělý obchodní artikl, po kterém se mohou hlavně obyvatelé velkých měst utlouct.
Další druhy drůbeže samozřejmě podle chuti a nátury chovatele. Lze ledacos. Tohle by prostě nemělo chybět asi u žádné chalupy. Slepice, husy, kachny a králíci jsou podle mě základ, ke kterému jsem se zatím bohužel nepropracoval, jelikož se to blbě kombinuje s prací ve městě a bydlením jinde, než je samotné hospodářství, ale dozajista je to plán, který nehodlám v budoucnu nechat ladem.
Dalším levelem chovatelství je podle mě staré dobré prase. Zužitkuje haldu zbytků z domácnosti, není náročné na chov a stejně vám při produkci polních plodin zbyde dost přebytků / zbytků, které nezpracujete. Horší brambory při jejich třízení, nějaká ta řepa se taky určitě někam na pole vejde, šrot se určitě nechá taky nějaký vyšetřit, trocha zeleného se při nejhorším naseká na mezi, takže pro prasátko bude určitě co do korýtka. Pokud to člověk bere vážně a obhospodařuje už nějaký ten kousek země, bylo by škoda prasátko nechovat. Jednak zužitkuje hodně věcí, které by se jinak zlikvidovali a pak …Vůně jitrniček, ovárku a dalších dobrot je neopakovatelná. Uzené maso a slanina vydrží taky docela dost dlouho a když nebudu počítat s mrazákem, tak i skleničky jsou jistým způsobem uchovávání masa a výrobků z něj. Maso a vepřové zvláště je v rozumných dávkách skvělým zdrojem bílkovin a energie. Bylo by hloupé se o tuto možnost obírat.
Další jsou na řadě ovečky a kozy, které jsou ještě z chovatelského pohledu „uživatelsky přívětivé“. Dají navíc mléko, což je surovina, která má nedozírné spektrum použití a bezesporu blahodárný vliv na lidský a to převážně dětský organismus. Každopádně, chov je zde již náročnější, než třeba u těch králíků a proto doporučuji odbornou literaturu. Stejně jako u nejvyššího levelu, což jsou koně a skot. Za sebe, dokud bude k dispozici benzín, neplánuju ani koně ani kravku / volky. Alespoň zatím se na to necítím, ale určitě si nechci ani v úvahách zavřít tato vrátka.
No a pak je tady něco, co se dříve nazývalo přidruženou výrobou. Každý hospodář, který to myslí trochu vážně (nebo prepper, to se mi více méně postupně začíná překrývat), by se měl pokusit mít něco, co ho dokáže živit v případě, že vypadne příjem. Klidně to může být dnes koníček, který se třeba dá překlopit na vedlejšák ve formě živnosťáku, případně i bez něj, ale něco, co kromě potravy (viz výše) dokáže přinést nějaký ten tolar do rodiného rozpočtu. Nemusí to být moc, nemusí to být příliš intenzivní, ale mělo by to být něco, co dokáže v případě, že jde úzkých do tenkých zajistit nějakou tu obživu. Pro někoho to může být třeba košíkářství, pro jiného elektrika, pro dalšího třeba truhlařina … já osobně mám kovařinu, nožířinu a tak trochu sedlařinu. Jsou to řemesla, která dokážou i dneska nějakou tu korunu hodit, většina toho tedy u mě zatím končí zpátky v tom koníčku ve formě dalších nástrojů, lepších materiálů pro další výrobu a podobně, ale i tak, když se do toho zakousnu, dokáže to hodit příjemné zpestření rozpočtu a nezatěžuju svým koníček rozpočet rodinný a ani nemusím zatěžovat rozpočet ve směru k prepperství. Což je velice příjemné a bývá to pak velice dobře kvitováno ze strany manželky, což je taky něco, co mnoho pánských koníčků neumí, protože ty (a nejen ty pánské) mnohdy spíše z rozpočtu odčerpávají než by do něho něco přinášely). Navíc, rozšiřuje to obzory, zvyšuje dovednost a umožňuje to potkávat nové zajímavé lidi a rozšiřovat řady opravdových přátel. Když zůstanu u té své nožířiny, před několika lety, kdy jsem začínal, byl pro mě jakožto pro kancelářskou krysu problém opravit i kapající kohoutek u umyvadla. Díky nožířině, což je mnohdy piplačka, jsem se naučil výrazně líp ovládat svoje ruce, získal jemnou motoriku a díky spojení s kovařinou se mi zase trochu posílily svaly. Prostě ideální. Navíc, díky tomu, že akce, které se pro kováře / nožíře pořádají, jsem se s rodinou podíval na místa, která jsou normálním smrtelníkům mnohdy zapovězena (jako třeba noční nocování – spíš pobývání - na hradech a zámcích a noční život, který v mnohém není nepodobný tomu, jak sena hradech žilo a slavilo po vyhraných bitvách) a navíc, bomba na tom je, že takový výlet s rodinou, který by jindy vyšel na pěkných pár tisícovek, je v podstatě, když nepočítám svoji práci, zadarmo a mnohdy si přivezu i nějakou tu, třebas malou, sumičku ještě domů. Takže rozjet si nějakou tu „přidruženou výrobu“ jistě velice doporučuji a to nejen ve vztahu k prepperství a době PA, ale celkově i dnes to není k zahození.
Každá prepperská domácnost by měla zvládat konzervaci potravin a zpracování úrody, ať již toho, co dá zahrada, kurník či chlév, ale i lesy a louky. Znalost výroby marmelád, šťáv, kompotů, paštik a dalšího by mělo patřit k základním znalostem nejen prepperů, ale podle mě všech domácností. Alespoň u nás to vždycky bývalo tak, že ať už u babiček (u té na vesnici ale i u té v městě) byla vždycky špajzka nacpaná k prasknutí počínaje sušenými houbami a domácími paštikami konče. A všechno mezi tím. U nás doma v tomto gardu pokračovali i rodiče a díky Bohu moje drahá polovička není proti tomuto, ba naopak. A tak i náš špajz vypadá po sezóně jako proviantní sklad. Což je dobře a jsem za to šťastný. Co jsme si nikdy nijak tedy po pravdě neosvojili, to je „plechovkování“, ale myslím si, že i skleničky nejsou špatným artiklem. Sice jsou trochu nepraktické při nenadálém přesunu, ale pro stabilní zásoby je to podle mě ideální ekonomický kompromis. Zajít do obchodu a nakoupit tam několik set plechovek zvládne každý jeliman. Ale průběžně obnovovat zásoby a při tom vycházet z vlastních, poctivých a většinou zdravých surovin je podle mě pro trvalou udržitelnost / prepperství nutné a ve spojení s hospodářstvím přímo esenciální nutnost. Umět usušit, nasolit, zavařit a uskladnit a to tak, že nebudete přímo závislí na elektřině ve spojení s mrazákem, je nutnost, kterou bohužel naše společnost více méně z velké většiny už ztratila. Každý si nadšeně cestou z práce večer koupí něco k / na večeři a už mnohdy ani nemyslí na to, co bude snídat, protože pro snídani si zase dojde do obchodu. Doma má tak maximálně zásobu kávy, čaje a cukru na několik málo dní. A to je žalostný stav, který bude dost možná stát jednoho krutého dne kejhák mnoho lidí. A není to jen o tom, že doma mnoho lidí zásoby nemá. Je celkem dost těch, kteří považují za „prepperské“ mít sklep nacpaný k prasknutí konzervami, které dokola obměňují, ale sami si nedovedou zásoby vyrobit. Prostě jsou a koupí a staré sežerou. Hotov, tečka. Jenomže, jednoho dne se zadrhne mašinérie průmyslového potravinářství a zemědělství a pak za několik měsíců ty konzervy dojdou … a pak ádijé….sbohem a šáteček. Klíč je vtom si ty potraviny umět vyprodukovat sám. Čerstvé i ty konzervované, na zimu, až bude na poli buď ležet sníh a nebo (což je teď asi pravděpodobnější) bude na poli hnědá břečka. A potravin tam bude značně nemnoho. Takže umět připravit pokrmy ze základních potravin a nikoli se spoléhat na polotovary a hotovky v plechu.
Je nutné se zamyslet nad zajištěním energiemi. Zrovna předevčírem jsme byli doma a odporoučel se bojler. Nic strašného, prostě se spálil a už trochu tekl, tak jsem s tím počítal a po vánocích jsem ho chtěl vyměnit. Ale prostě do „po vánoc“ nevydržel. Tak hurá, zavřít vodu a vyměňovat. Jenomže, jako by čert nechtěl, když jsem měl starý pryč a nový na místě, zjistil jsem, že mám blblou armaturu a zrovínka mi jeden kousek chybí. Tak dva dyn bez vody. Ne bez teplé, ale prostě bez vody, jen ve sklepě jeden kohoutek. Ale tekla. Ale žádná hitparáda teda…a teď si představte, že prostě nepůjde. Vůbec. Týden, dva týdny, měsíc … a kde je světlo, kde je topení, kde jsou další věci? Doma, to je moderní barák, kde je všechno na elektriku a na plyn. Žádná záloha, nic. V podstatě to je pak vězení, kde je zima, smrad (ani ten záchod pak prostě nespláchnete, nic). Napít se není čeho, nic nefunguje. V PA zázemí, na chalupě, nebo tedy na statečku, bych šáhnul do krabice, vyndal správnou armaturu a bylo by vymalováno za chvíli. Případně, dal bych záslepky a hotovo, voda by se ohřála na kamnech. To teď krátkodobě. A když nepůjde proud … pak se nic neděje, prostě se zatopí v kamnech a pustí se centrála. Aspoň dočasně. Teplo bude, voda bude a až nebude čím v centrále, tak je na dvoře pumpa a topit se bude v kamnech, svítit petrolejem nebo svíčkou. A časem snad přibude i solár na střechu. Pak bude fakt pohodička. Ale ta představa, že prostě nejde nic je na dvě věci. Nebo i kdyby to šlo přerušovaně … prostě k ničemu. Je nutné se zamyslet nad tím, co všechno používáte, na co jste zvyklí a co potřebujete a co všechno z toho pohání elektrika, případně plyn. Je toho strašně moc. Důležité je si tyto věci projít a najít řešení buď takové, které tyto věci nahradí, případně, pokud nejde takové řešení najít, zda tyto věci potřebujete do budoucna řešit či ne. Každopádně, nějaký ten generátor / solár / vítr není nikdy na škodu vyhodit někam na střechu nebo na dvůr nebo do technické místnosti a mít zálohu pro strýčka příhodu. Není taky určitě na škodu se podívat, zda neexistuje varianta, kdy si pořídíte nějaký ten „zelený“ výrobník elektřiny a k tomu možnost, jak na něj dostat nějakou tu státní dotaci. Proč ne, proč by měli hrabat pouze ti nahoře, že? Taková malá nápověda, pokud budete oficiálně zemědělci, tak si to přináší jistou kontrolu ze strany státních úřadů, ale na druhou stranu máte otevřenou možnost daleko více dotací, než jako máte jako běžný člověk, případně OSVČ nebo malá firma. Stojí to za zvážení (já taky zatím jsem ve fázi zvažování).
No a je tady jedna velice zapeklitá otázka. Ta se týká financí. Úspor, toků peněz a nákladů. Prostě prachů jako takových. Dnes žít bez peněz nejde, to si asi připustíme všichni, i když se nám to může líbit i nelíbit, ale prostě to nejde. Finance potřebujeme na zajišťování nejrůznějších potřeb, které i když budeme chtít eliminovat až na kost, stejně nikdy na nulu nestáhneme. Ty základní, bez kterých to bohužel vlastně nejde, jsou daně a povinná pojištění. Ty státu prostě dát musíme, bez toho se neobejdeme. Takže je nutné zarobit alespoň na ně. Minimálně. Pak, málokdo je bez dodávek elektriky, případně plynu. Ty jde sice výrazně omezit, nahradit, ale málokdo má (hlavně finance) na to, aby se od těchto zdrojů zcela odstřihnul. Další a to nemalou položkou, jsou děti. Děti jsou naše radost a starost zároveň, je to, dalo by se říci, jeden z nejhůře zhodnocovaných investičních prostředků, ale je to naše radost, naše budoucnost a stejně jako my dáváme dětem, dostávali jsme my od svých rodičů a pokud budeme úspěšní v naší výchově, tak naše děti zase budou dávat našim vnoučatům. Takže tam za žádných okolností nešetřit, časem, péčí, ale ani těmi penězi, ale zde obzvláště platí, s mírou a to na obě strany.
Taky ne každý má tu možnost pořídit si chalupu s polnostmi za výplatu. Tam je pak otázka, jak to řešit, ale tu a tam nějakému dluhu nebo hypotéce se dnes vyhnout je velice nesnadné. Tady nabádám k obezřetnosti a to i z vlastní zkušenosti, pořádně se rozmyslete, spočítejte a znovu přehodnoťte, do čeho se pouštíte. Jasně, říct si, hurá, jdu si koupit statek … sáhnout do potmonky a vytáhnout pár míčů a stát se majiteli je asi dneska pro drtivou většinu lidí nereálné a dědit po předcích se zadaří málokomu. Bohužel. Takže tady s rozmyslem. A počítejte i s variantou, že bude hůř. Že můžete být bez práce, že se může narodit další dítě, že si zlomíte nohu nebo cokoli a budete pár měsíců na nemocenské (nebo na nějakých dávkách), že přijde důchod … a co já vím co všechno ještě. Snažte se mít vždycky rezervu. Nemusí být nutně v hotovosti, ale měla by být dobře převoditelná na peníze (třeba zlato, stříbro, starožitnosti…) a měla by být alespoň taková, jako jsou vaše závazky, lépe o něco víc. Jasně, třeba u hypotéky to půjde těžko, ale ta je zcela pochopitelná. Naproti tomu půjčka na desetidenní dovolenou někde na Maledivách není pochopitelná, ta je dokonce neomluvitelná (tedy, pokud jste se zrovna nutně nevydali z peněz třeba na koupi toho statku a taková běžná dovolená na Maledivách nepředstavuje víc, než jeden váš měsíční příjem a tak tu půjčku během jednoho dvou měsíců máte splacenou).
No a pak přicházejí na řadu další věci, jako například to, že pokud máte něco, třeba to výše popsané, musíte mít prostředky na to, abyste to dokázali udržet proti ostatním, ale o tom psát nechci.
Asi by si to taky zasloužilo nějakou tu pasáž o zásobách, ale o těch se mi zrovna teď nechce psát. Tak snad někdy příště.
To co jsem tady sepsal je jenom můj subjektivní pohled na věc. Není to dogma a není nikde napsáno, že to je jediná správná cesta. Dokonce to nemusí být ani správná cesta, ale já jsem přesvědčen, že pro naši polohu to je dobrá cesta. Může být mnoho vlivů, které tuto cestu odsoudí k nezdaru, ale to už je riziko podnikání.
Přeji všem krásné svátky, pohodu, zdraví a klid a aby se nikdy nestalo to, na co se tady připravujeme.
Krásné svátky.
