ahoj, řeším takový problém - a chci se zeptat jak to vidíte nebo máte vy?
jste připraveni v případě opravdu velké krize obětovat/opustit svá domácí zvířata?
nemyslím zemědělská chovná která máte na užitek, ale myslím ta, o která se třeba nebudete schopni postarat...
psi (ti se relativně jako jediné dají vzát sebou téměř kamkoliv, a mohou sloužit jako ochrana, aspoň ti větší) - ale co třeba kočky, morčata, papoušci a jiná zvířata???
Rakapko

, obecně vzato prepperství je o připravenosti ( přípravách) na co možná nejvíc situací při jakémkoli kolapsu. Člověk, který se rozhodne připravovat, tak se v první řade rozhlídne, jak na tom je a srovná si priority. V tvém případě na žebříčku hodnot jsou tvoje miciny vysoko, no proč ne

?

Takže - jak je to teď.
Kočky jsou městské, bytové, nemají tudíž rozvinuté insktinty a zkušenosti z vnějšku. S takovou smečkou jsem se stěhovala z Prahy na venkov, ( tři kousci

), neboť jsme se ujali naříkající miciny u popelnic, ona u nás porodila, vynutila si otevřené přízemní okno do vnitrobloku a chodila pro ně lovit. Možná to rozvedlo několik rodin, protože se nikdo nepřiznal, kam zmizela ta půlka šišky salámu i s provázkem, uzený vepřový jazyk atd. Ukázali jsme jí jak vypadají bankovky

, ale přinesla dětské spoďárky

!!! Zahryznutý potkan v kuchyni se mnou - pražskou fiflenou - pěkně zamával

. Vychovala koťata a odešla, ani se neotočila.
Ale konkrétně pro tebe : měly by být naučené na přepravky, chodit do nich spát, schovávat se, nechat se v nich zavřít. Micinu nezvyklou na zavření do přepravky do ní nenarve ani deset chlapů s azbestovými rukavicemi

. To pro případ možnosti transportu autem.
Jak už psal někdo nahoře, mít zásoby a točit je kvůli době použitelnosti. Jestli je máš naučené na kapsičky a konzervy a laskominky, tak bych myslela je pomalu převést jenom na granule. Kdyby je zkraje nechtěly tak může pomoci, že se granule rozmočí. Nemusela bys to řešit až v době nouze, kdy by byli všichni vynervovaní, kočky nejvíc

A taky jak už je zmíněno - začít otužovat a brát je v přepravce na cesty.
------------
Po přestěhování na venkov byly ty naše zalezlé doma a vrčely jako psi na všechno, co se pohnulo. I co se nepohnulo

. Pomalu a opatrně se osmělovaly. Když chytly myš, koukaly jak truhlíci a nevěděly co s ní. Pak se je naučily zakousnout ale zase nevěděly, jak je sežrat. Začalo je to bavit a zakously všechno co potkaly. Lasička, krtek, potkan, ptáci. Kolektivně sundaly bažanta

. Učily se lézt na stromy a na všechno, co vypadalo zajímavě. Párkrát se vrátily/ připotácely poraněné. Přežily, časem jedna z nich zvolila svobodný život bez nás, úplně se odcizila, ne-zá-jem, odešla si. Asi tak ..
Jo, papoušky a jinou droboť bych si nepořizovala, taky už někým zmíněno, právě z těchto důvodů.
Teď máme jednu kočku, vykastrovanou. Domů chodí podle sebe, nahlásí proč přišla. Krmení !, pomazlit !, spát !, napít !, pokecat !.. Kdybychom museli jít pryč, nechala bych jí u domu. V okolí se dokonale orientuje, má spoustu svých skrýší, nalovit si umí a vodu by si našla. Vláčet jí někam by jí spíš uškodilo a zmenšilo šance na přežití.
