S dětmi se to má tak, že si rady hrají. Když dam dceři počítač 7 let ať si hraje, tak si hraje. Když ji s sebou vezmu na zahradu, tak mi pomáhá a hraje si tak. A při tom se učí jak pracovat, tak co a jak pěstovat. A když ji vezmu s sebou do kovárny, tak chce kovat. A pořad to má jako hru a navíc má pocit, že pomáhá ( i když ve skutečnosti překazí) ale je to prostě o čase, který a dětmi strávime. Vím, že co bych se lal sám hodinu, tak s ní budu dělat dvě hodin, ale ta hodina navíc je ten uplne nejlíp invazi stovany čas, jaký si umím představit. Jsme spolu, něco se naučí, co si bude pak celý život pamatovat. A ten krásný čas strávený spolu třeba venku (nebo klidně v dilne nebo v kuchyni ... To je jedno kde) nám nikdo už nevezme. A pokud z takové "spolupráce" vznikne nějaký výsledek tak ta radost v dětských ocickach je penězi k nezaplacení. Navíc, taková redkvicka nebo cokoli jiného, co si děcko samo vypěstuje (jasné že s pomocí dospělého) chutná úplně jinak, než když ji máma nebo táta z ty zahrádky (nebo nedej bozw že supermarketu) přinese a dá umytou na talíři k televizi.to prostě srovnávat nelze.
Je to o case, který dítěti člověk věnuje. A ten se vrátí. Stejně jako se vrátí ten čas, kdy odložite dítě k televizi nebo tabletu. Prostě příklad táhne.
