Autor Téma: Učíme děti pracovat  (Přečteno 763 krát)

Offline štika

  • ***
  • Příspěvků: 5067
Učíme děti pracovat
« kdy: Listopad 18, 2015, 11:51:10 dopoledne »
Cyniku, tak jsem kvůli tobě vytvořila nové téma, ať nám nezasahuje do dětských knih. :) :) :)
 Ale jinak jsi moje krevní skupina. :D :D :D :D

Offline štika

  • ***
  • Příspěvků: 5067
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #1 kdy: Listopad 18, 2015, 12:01:59 odpoledne »
Na podzimní prázdniny jsem měla vnuka (9 let) na chalupě. Vedle na pastvině byly pokácené  kmeny a dětičky (stejně staří i mladší) je velkými sekyrami osekávaly a pilou ořzávaly. Samozřejmě vnuk také.
Jenže já ho měla na hlídání a je z Brna, sekeru a pilu nikdy neviděl.
Tak co pak mám dělat ????

Offline k.vancura

  • Praktikující prepper
  • *****
  • Příspěvků: 1118
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #2 kdy: Listopad 18, 2015, 12:21:37 odpoledne »
S dětmi se to má tak, že si rady hrají. Když dam dceři počítač 7 let ať si hraje, tak si hraje. Když ji s sebou vezmu na zahradu, tak mi pomáhá a hraje si tak. A při tom se učí jak pracovat, tak co a jak pěstovat. A když ji vezmu s sebou do kovárny, tak chce kovat. A pořad to má jako hru a navíc má pocit, že pomáhá ( i když ve skutečnosti překazí) ale je to prostě o čase, který a dětmi strávime. Vím, že co bych se lal sám hodinu, tak s ní budu dělat dvě hodin, ale ta hodina navíc je ten uplne nejlíp invazi stovany čas, jaký si umím představit. Jsme spolu, něco se naučí, co si bude pak celý život pamatovat. A ten krásný čas strávený spolu třeba venku (nebo klidně v dilne nebo v kuchyni ... To je jedno kde) nám nikdo už nevezme. A pokud z takové "spolupráce" vznikne nějaký výsledek tak ta radost v dětských ocickach je penězi k nezaplacení. Navíc, taková redkvicka nebo cokoli jiného, co si děcko samo vypěstuje (jasné že s pomocí dospělého) chutná úplně jinak, než když ji máma nebo táta z ty zahrádky (nebo nedej bozw že supermarketu) přinese a dá umytou na talíři k televizi.to prostě srovnávat nelze.

Je to o case, který dítěti člověk věnuje. A ten se vrátí. Stejně jako se vrátí ten čas, kdy odložite dítě k televizi nebo tabletu. Prostě příklad táhne.

Offline Cynik

  • ***
  • Příspěvků: 1468
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #3 kdy: Listopad 18, 2015, 12:24:26 odpoledne »
Cyniku, tak jsem kvůli tobě vytvořila nové téma, ať nám nezasahuje do dětských knih. :) :) :)
To bude asi uz druhe od vcerejska, ze?
Praktikující cynik

Offline štika

  • ***
  • Příspěvků: 5067
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #4 kdy: Listopad 18, 2015, 12:26:41 odpoledne »
Jo, vedeš k práci své děti. Ale já mám odpovědnost k vnukovi. Něco se stane a co já???
To je o jiném strachu a učení.

Offline Cynik

  • ***
  • Příspěvků: 1468
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #5 kdy: Listopad 18, 2015, 12:29:35 odpoledne »

Je to o case, který dítěti člověk věnuje. A ten se vrátí. Stejně jako se vrátí ten čas, kdy odložite dítě k televizi nebo tabletu. Prostě příklad táhne.

U mne je to jedina reinkarnace v kterou verim. Nase pokracovani v nasich potomcich a proto tento (jakykoliv) investovany cas marny neni. Naopak, cim vice je ho v dobre vuli zainvestovano, tim lepsi odraz nas v tech detech zustava.
Praktikující cynik

Offline Cynik

  • ***
  • Příspěvků: 1468
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #6 kdy: Listopad 18, 2015, 12:34:33 odpoledne »
Stiko neboj. Je vrozenou, ale zaroven i mylnou predstavou vsech rodicu a prarodicu, ze se deti (vnoucata) chteji kazdou minutu za kazdou cenu minimalne zabit. Klidne mu tu sekeru dej, spolu s radou jak se nezranit a jen dohlizej. Ja dostal od dedy zaviraci nuz ve 4 letech (ve veku, ze si na to sam ani moc nepamatuji a vim to hlavne od rodicu) a jsem zde a mam obe oci i vsechny prsty. Pro vice klidu doporucuji shlednout 4 dohody v podani J Duska. Da ti to jiny nahled na vec a jeste se pobavis. Teda alespon doufam.
Praktikující cynik

Offline štika

  • ***
  • Příspěvků: 5067
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #7 kdy: Listopad 18, 2015, 12:54:11 odpoledne »
Cyniku díky za radu, příště bude štípat třísky. Snad se pak dopočítám prstů. :D :D :D

Offline štika

  • ***
  • Příspěvků: 5067
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #8 kdy: Listopad 18, 2015, 01:02:00 odpoledne »
Mám jedno podezření. On se to učí dokola a hlavně pro chlapy. Nechcete utírat nádobí ??? Při utírání rozbijte ten nej nej hrneček. Občas vám spadne něco na zem
Jaká škoda.Do pračky vždy vhoťtco, co vše zabarví. Občas nějaké oblečení zakápněte Savem. Pokud nechcete do dvadla, udělá to skvělý zážitek.
Je toho hodně, ale nebudu vám zase tolik radit.

Offline Cynik

  • ***
  • Příspěvků: 1468
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #9 kdy: Listopad 18, 2015, 01:05:24 odpoledne »
Lepsi zacit osekavanim vetvi a vetvicek na nejakem lezicim kmenu, pro ziskani jistoty. Sekaji se z te strany co je tupy uhel a sekac (dite) stoji na opacne strane kmenu a tim se chrani proti zraneni. Hlavne nohy.
Pro mensi, nebo mene manualne zkusene deti, je dobre zacit s rezanim lupenkovou pilkou. Delaji se listy pripominajici pilnicek. Tim se deti temer nemuzou zranit a z kousku preklizky si dokazi vyrezavat spoustu pro ne zajimavych veci. Staci na preklizku neco obkreslit, soupnout to do sveraku a o zabavu na odpoledne je postarano.
Praktikující cynik

Offline štika

  • ***
  • Příspěvků: 5067
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #10 kdy: Listopad 18, 2015, 01:47:31 odpoledne »
Cyniku, díky za radu, sekeru mu svěřím. :D :D

Offline betula pendula

  • ***
  • Příspěvků: 2
  • Safari ni hatua.....Cesta začíná prvním krokem....
Re: Učíme děti pracovat
« Odpověď #11 kdy: Listopad 23, 2015, 10:25:26 odpoledne »
S dovolením přidám vlastní zkušenost. Moje pětiletá dcera si onehdá vzala nůž, a že si jde vyřezat dýni....polkla jsem, co teď? Mohla jsem ji vzít nůž z ruky a vysvětlit jí, že je ještě malá a určitě by se pořezala. To jsem ale nechtěla. I když ve mně byla malá duše, rozhodla jsem se, že jí budu věřit.Tak jsem řekla fajn, ale nůž je ostrý, vždycky se dívej, kde máš prstíky, než řízneš a řezej od sebe. A pak jsem ji nechala konat....vyřezala bez úrazu nádhernou dýni na jedničku a byla na sebe náležitě pyšná... a já na ni taky...Jsem moc ráda, že jsme si to obě prožily.Myslím si, že je dobré dát dětem důvěru, ale zároveň je co nejlépe z vlastních zkušeností poučit. A pak věřit, že to dobře dopadne.... a když ne, tak se to zahojí....   ;)