Když se tak dovídám, jak to fungovalo za dob Svazarmu, chce se mi klít. Spoustu vychytaných postupů, návazností, majetku, střelnic, lidí atp odstřelila doba do zapomnění. Stejně jako spoustu dalšího.
To, se teď objevují myšlenky na obnovení, je dobře. Ale nepůjde to ze dne na den a ne bez obrovského nadšení a peněz.
Co se týče připravenosti lidí, tak musím souhlasit s Votroubkem a být ještě skeptičtější.
z 300.000 lidí se zbrojním průkazem bude pravidelně na střelnici, cca 1. měsíčně chodit sotva 50.000 (povšechný odhad z tisku, pozorování známých a sebe sama). To považuji za naprosté minimum, abych věděl, kde je hlaveň a kde mám spoušť.(to bych neměl odvahu zbraň nosit) Z toho polovina bude chodit pravidelněji a polovina té poloviny bude trénovat vyšší disciplíny. (většinou jsou to již instruktoři a nadšenci). Když to poodčítám, dostávám s přivřením obou očí 10 000 lidí, kteří umí slušně zacházet se svou zbraní (zdůrazňuji se svou) Deset tisíc jednotlivců různého věku, pohlaví, priorit... No a to jsme se ještě nebavili o schopnosti těchto lidí se se zbraní bezpečně pohybovat, rozpoznat vhodnost použití a nakonec zbraň skutečně použít... (soukromý odhad 1/5). budu-li korektní, tak uplatním-li stejně přísná kritéria i na policii, dostanu se taky na řekněme 1/10 schopných potřebné úrovně z celkového počtu příslušníků. (podle mých informací přímo od zdroje je schopnost policistů velice tristní. (vyjma speciální a pořádkové jednotky a nadšenců) Systém výcviku policie se nesoustředí na ovládání zbraní, ani neumožňuje rozvíjení těchto dovedností - pouze za svoje peníze. (což jistě víte).
Situaci v armádě nedokážu dost dobře posoudit, snad je tam úroveň výcviku lepší.
Takže, když to tak po sobě čtu, je to pesimistické a mohu být nařčen z podjatosti. Jsem však přesvědčen, že se na věc dívám pouze realisticky. Vím, že pokud chcete být na slušné úrovni ve střelbě, (v čemkoliv) musíte téměř denně trénovat. Ne jen střelbu, ale hlavně manipulaci se zbraní, pohyb se zbraní, pohyb ve skupině, stresové situace, komunikaci, prostě je to komplexní problematika. Absolvování jednoho, dvou kurzů např u Thor Tactikal z vás žádného zkušeného střelce ani odvážného muže/ženu neudělá. Dáte hodně peněz a maximálně vám pootevřou dveře do světa, kde se chyby neodpouští. Tohle by měl být vyšší level již pro znalé.
A jak situaci řešit ? aspoň se zkusím zamyslet, když jsem nadšené hlasy (např Saladina) tak podťal.
Řešení je pouze systematická práce se společností, podpora místních klubů (třeba jak psal Votroubek a MaunaKea, kdo nenastřílí, =potlesk). Podpora LEXu, který se dle mého pohledu z vnějšku stal apolitickou, odborně servisní organizací s vynikajícím ratingem. např LEX již léta organizuje LOS (Lidová Obraná Střelba) formou závodů s fantastickou atmosférou a úžasnou možností co možná reálně nasimulovat praktické použití zbraně. (ano i tam jsou problémy, vztahy, pravidla etc) ale nic lepšího, pro normální neorganizované lidi, v současné době u nás neexistuje. A jen zájem lidí rozhoduje o tom, kolik se bude dělat závodů a kde. Potřebují tam novou krev a nové impulzy.
Na státní úrovni chybí jasná koncepce. (paralela je s mládežnickým sportem) nemá smysl dělat nějaká povinná cvičení a nařízení. Musí se vytvořit prostor pro osobní angažovanost, pro aktivitu spolků. Pak třeba můžou iniciovat "obecně brannou soutěž týmů". Umožnit vznik střelnic, (klidně dlouhodobý pronájem státní půdy v nevyužitých lomech etc). Klidně by mohlo být pro zájemce nějaké odborné přezkoušení (a třeba pak sleva na daních) Kdo by o to stál...
Je nutné vytvořit krizové plány a seznámit s nimi veřejnost. Kdo má jít kam a co má dělat.
případně tyto pravomoce poskytnout místním samosprávám. Udělat systém velení, nebo alespoň definovat informační toky. V případě krizového scénáře dát pravomoci třeba brannému klubu tím, že k nim pošlu dvojičku normálních policistů s výcvikem a vysílačkou. Ti jsou legitimními zástupci státu a členové klubu jsou motivovanými prověřenými občany s neuvěřitelným zájmem o stabilitu "jejich" prostoru.
Nápadů, jak situaci pomoci je spousta. Ale dokud budeme pracovat jako jednotlivci v nejasných právních hranicích. Pokud zájemci nedostanou odpovídající výcvik (alespoň prostor), pokud nebude ve společnosti hrdost a uznání k této práci......
Poznámka pod čarou. V krajském městě s cca 90.000 obyvateli je jen jedna slušná střelnice pro veřejnost. + několik "klubových" s omezenými možnostmi. Většina lidí, kteří mají střelnou zbraň a trochu ji ovládají se minimálně od vidění znají. Ta komunita je celkem malá. Daleko lepší je situace v okolních vesnicích, kde fungují KVZ na venkovních střelnicích, stejně jako myslivecké spolky. Bohužel střelecká veřejnost nezadržitelně stárne ! Kluby vymírají a některé jsou těsně před zánikem. Ty zkušenosti, kteří ti staří mají není komu předat a ani ti staří již nedosahují svých někdejších standardů. (pochopitelně)
Lidé většinou nestojí o to, aby se vědělo, že mají střelnou zbraň.